Solidarita nebo obchod
Akce Daruj krev s Českým rozhlasem se v Plzni-Borech se minulý týden zúčastnilo více než sedm desítek dárců. Jedenáct z nich darovalo krev poprvé. Transfuzní stanice má v současné době kritický nedostatek krve skupiny 0, ale ani v ostatních skupinách není nadbytek. O krvi, obchodu s krví a o solidaritě uvažuje ve svém příspěvku Zdeněk Vyšohlíd.
My občané často zapomínáme, že peníze jsou součástí světa lidí, ale svět není součástí peněz.
Filosofové varují, že "blahobyt, zdraví a dlouhověkost" nemohou být jedinými motivy jednání jednotlivců, protože bez "hodnot immaterielních, jako je solidarita nebo humanita by svět propadl barbarství trhu, produkce a konsumu".
Nic to nepomáhá. My zapomínáme, že pro blaho lidí kapitalistický stát (řečeno básnicky, personifikací) udělal nejvíc, když cítil sociálně a angažoval se ekonomicky: něco stavěl, platil nebo spravoval. Pečoval o sociální smír - smír, který může být založen jen na solidaritě.
Ve hře jsou důvody etické i to, že člověk chce žít poeticky, jak říkal Karel Kosík. A také chce ohleduplnost a solidaritu, říkám já. Solidaritu potřebuje, nikoli jen péči, kterou si lze zaplatit, ale účast, snad soucit a lidskou blízkost.
Mějme to na paměti, když mluvíme o dárcovství krve a o obchodu s krví. Protože darovat krev - to je solidarita! Darovat krev (nejen tzv. "čestně", tj. zadarmo, ale i za poplatek) je solidární akt - a nikdy prodej! Dárce daruje nikoli prodává.
Obchodník ne. Ten nikomu nic nedaruje, ani když kšeftuje s darovanou krví.
Léta se táhne spor podnikatele Šťávy (Diag Human) s Českou republikou. Prý mu pokazila obchod s krví! A my děláme, jako bychom to neviděli, i když jde o tolik miliard, že by postavily na nohy několik rezortů najednou!
Média sledují nanejvýš soudní při. Nikdo se však nediví tomu, že soud posuzuje, za kolik ty kšefty se solidaritou lidí ze zákona jsou! A "nejede" v tom jen podnikatel Šťáva nebo ti, kterým svou "pohledávku" prodal, ale i bývalí čelní představitelé české politiky, jeden Šťávu zastupuje nebo donedávna zastupoval, druhý mu arbitrážní řízení "přihrál" a další to celé
rozehrál. Kalvoda, Stráský, Bojar - jejich a nejen jejich vinou či "zásluhou" (podle toho z které strany se na věc díváme) visí teď nad našimi hlavami strašák, že to zase zaplatíme na daních.
Občane, který počítáš s každou korunou, zaplať to. Obchodníci s krví, i bezplatně darovanou, chtějí miliardy. Tisíce miliónů (!) za údajně zmařený obchod s krví čestně a ze solidarity darovanou.
Ale krev dárců není prodaným zbožím; ať je dána zdarma nebo za poplatek, zbožím - opakuji - není. To až potom, když s ní někdo dělá kšefty!
Solidarita, stejně jako sociální smír a soudržnost i cosi jako občanské svědomí a národní a občanská hrdost - to nejsou jen prázdná slova. Proto je s podivem, že se ke kauze Diag Human jako k případu obchodu se solidaritou nevyjadřují nahlas a transparentně a opakovaně politici, politické strany - a také média. I právníci! Cožpak vidí jen kauzu obchodní z výkazů účetních?
A konečně, co veřejnost? Co ta na to? Co lid?
Lid nic. Monsignore Reinsberg říkal: Lid čumí, jak umí.
Nebuďme takoví. Nebuďme jen pasivně přihlížejícím davem!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
