Sochař Jaroslav Šlezinger
Centrum sídliště v Ostrově v Karlovarském kraji tvoří rozlehlé náměstí, jehož dominantou je kulturní dům. Symetrická, palácová stavba, završená mohutným sousoším tří postav. Před kulturním domem si hrají děti, kolem moderní kašny lidé chodí do obchodů po obou stranách náměstí. Domy z padesátých let minulého století jako obytné celky s ulicemi, vroubenými vzrostlými stromy a parkovou zelení. Obytné město, kde se člověk dobře cítí. Ale obraťme s Ondřejem Vaculíkem zrak k sousoší na střeše kulturního domu.
Tři postavy zpodobňují v ústřední poloze mladého horníka ušlechtilého výrazu ve fárací haleně. Po jeho pravé ruce stojí student či mladý inženýr, držící v ruce plány. Po levé ruce je mladá žena se snopem v ruce, rolnice v šátku, selka, zemědělka, možná žnečka. Tyto tři postavy symbolicky znázorňují budovatelskou dobu, v níž v padesátých letech 20. století ostrovské sídliště vznikalo. Autorem sousoší je nadějný sochař Jaroslav Šlezinger, autor například sochy T. G. Masaryka v Jihlavě, kterou státní bezpečnost nechala v roce 1961 tajně v noci odstranit, nebo svatého Václava v jihlavském kostele minoritského kláštera, který zůstal zachován. Kde se u Šlezingera, autora duchovní plastiky, vzal takový ideový obrat? - Vysvětlení je prosté: ostrovské sousoší netvořil jako svobodný umělec, ale jako vězeň tábora Ostrov-Vykmanov II s krycím označením "L", což znamenalo likvidaci. Šlezinger pracoval v pověstné věži smrti, jinak úpravně uranové rudy. Svou smrtonosnou práci popisuje ženě Marii v jediném necenzurovaném dopise: "Byl jsem donucen, abych pracoval na hermetickém sběrači rudy, je to strašné místo, jsou to ty nejjemnější částečky prudce zářících paprsků, které smrtelně zasahují vše, co je kolem, ničí bez bolesti a jakéhokoliv hluku." Když byl Šlezinger už na smrt nemocný, dostal jako vězeň poslední příležitost vytvořit ono budovatelské sousoší, pak 2. srpna 1955 zemřel. Do tváře zemědělky podle svědků prý vtiskl podobu své ženy. Až do své smrti věřil, že se s ní setká, protože své žalářování pokládal za nedorozumění, které se musí každým dnem vysvětlit, vždyť nic neprovedl.
Vskutku nic neprovedl, pouze před volbami v květnu 1948 se podílel na volební kampani Lidové strany, která žádala svobodné volby pod kontrolou Organizace spojených národů. O rok později byl Šlezinger za to zatčen jako za podvracení republiky a vykonstruovaný úmysl zavraždit komunistického funkcionáře a odsouzen na 25 let těžkého žaláře.
Znovu se dívám na sousoší na kulturním domě, v jehož čele hrdě stojí rolník. Po náměstí běhají děti, ve slunném podzimu starší lidé ještě sedí na lavičkách. Někteří z nich ještě pamatují, když političtí vězni toto pokojné sídliště stavěli. A někteří podnes tvrdí, že to byli zločinci.
ONDŘEJ VACULÍK
K poznámce Ondřeje Vaculíka dodejme, že sochařské dílo Jaroslava Šlezingera bylo za totality vesměs zničeno. V Hrotovicích ale podnes stojí jeho sousoší Zaváté šlépěje jako pomník obětem války. A v ostrovské kapli sv. Floriana, v níž je pomník obětem veškerého násilí, je umístěna Šlezingrova křížová cesta, kterou se mu podařilo tajně vytvořit ve vězení. Do malých reliéfů utrpení Ježíše Krista Šlezinger vtělil i sám sebe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
