Sněhová kalamita
Sníh už odtává. Ledové nadělení na chodnících máme ale všichni v živé paměti. V dnešním příspěvku se k němu ještě vrací Eva Klausnerová.
19. února 1947 jsem si napsala do svého dívčího deníčku: „Venku hučí vítr a na zem se snáší drobounký sníh. Je to už nudný, stále stejný obraz, ale na zemi je to úplně jiné. Malinké vločky se spojují, vytvářejí zátarasy a závěje a zasypávají cesty, silnice i koleje. Vlaky, auta i tramvaje bezmocně stojí a školy i továrny jsou poloprázdné. Ve městě už není mléko a elektrárna denně vysílá výzvy k šetření proudem. Každý, kdo ráno odchází do práce, si kromě aktovky nese i koště nebo lopatu. Práce brigád je ale téměř bezúčelná, protože ráno po ní není ani stopy. Celá severní polokoule bojuje se sněhem a skoro všude v Evropě jsou závěje, bída a zima.
Praha odklízí sníh a také chodí na stadion sledovat mistrovství světa v hokeji. Mé rodné město odklízí sníh a navzdory šetření elektrickým proudem, poslouchá rozhlasové reportáže z hokeje. I naše škola má na chodbě zásoby košťat a lopat, ale nová povinnost nám nevadí. Je lepší odhazovat sníh, než sedět v lavicích v nevytopené třídě. O uhelné prázdniny jsme usilovali marně a tak všichni společně bojujeme se závějemi, kašleme, kýcháme, mrzneme a posloucháme hokej. Kluci z naší třídy vypracovali plánek o stavu družstev a pověsili ho na zeď.“
Byl to slavný rok, kdy se Čechoslováci stali mistry světa a pro nás to byl závratný zážitek. Tenkrát jsme byli, navzdory vší bídě, plni nadšení a víry v budoucnost.Od těch časů jsme nastoupili cestu k pokroku a úspěchu jsme určitě dosáhli. Auta i vlaky neohroženě jezdí, i když sněží, a na odklízení závějí tu jsou stroje. Už se nikdo nemusí obtěžovat s hrably a lopatami a dokonce i majitelé domů propluli do zářivých zítřků. Letos se objevila jen jediná chybička. Sanitky čím dál častěji s houkáním odvážejí zraněné chodce, protože na úklid chodníků nejsou kapacity. Nejhůř je prý na tom Praha, matka měst.
Po mnohaletých teoretických naučení, že nejhorším hospodářem je erár, se nám dostalo praktické lekce. Ale proč už chodníky neudržují v pořádku soukromníci ? Protože zametání před vlastním prahem loni odzvonilo. Náš starostlivý parlament je této povinnosti zbavil a dohnal a předehnal Moskvu.V Moskvě jsou v zimě chodníky jeden led a jestli na nich lidé padají, je politikům srdečně jedno. A tohoto vzoru jsme dosáhli i my.
Před 64 lety se mohli chodci po městě pohybovat bezpečně, ale dnes to nejde. Tenkrát se k zvládání kalamity hlásil každý, dneska nikdo. Může taková netečnost ohrozit hospodářské ukazatele ? Asi ne. Ale může taková lhostejnost politiků ke každodennímu strádání obyvatel škodit demokracii ? Určitě ano.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
