Šlechtici naší doby
Minulý pátek byl loketský hrad svědkem udílení ceny Křesadlo za rok 2008 určené vybraným dobrovolníkům z Karlovarského kraje. K ocenění obyčejných lidí dělajících neobyčejné věci, jak zní motto tohoto projektu, se v poznámce vrací Lubomír Stejskal.
O aktivitách dobrovolníků, kteří věnují svůj čas ve prospěch jiných, vědí nejvíce právě ti potřební. Už méně, ve shonu každodenních povinností, si této záslužné práce stačí všimnout široká veřejnost. To ale neznamená, že by ji občané neregistrovali. Důkazem je právě cena Křesadlo. Přestože o jejích nositelích rozhoduje odborná porota, nominace pocházejí od lidí, jež v kraji žijí a mají otevřené oči pro dobrou věc. K té patří na prvním místě obětavá pomoc věnovaná blízké osobě, péče o osamocené a nemocné spoluobčany a osobní angažmá ve prospěch opuštěných dětí. Však také za tento typ dobrovolnictví byly oceněny čtyři ženy z celkem šesti držitelů Křesadla za loňský rok. - Valerie Hofmanová, Jaroslava Mrázková, Dominika Lamperová a Petra Břicháčková.
Vyznamenáním pro dva zbývající můžeme vnímat jako připomenutí, jak široké pole působnosti mohou mít aktivity novodobých samaritánů. Jaroslav Fujdiar dokázal jako jednotlivec najít odpověď na otázku, jak řešit problém bezdomovců. Jistěže jen v rámci skromných možností jednotlivce. O to více je jeho počin hodný úcty. Zatímco většina z nás se bezdomovců štítí, na chodníku se jim raději vyhne a má pro ně pouze slova pohrdání, pan Fujdiar jim věnoval čas a pomohl k návratu z ghetta ulice do normálního života. Obdiv zaslouží také Alois Kůrka, který patří k předním aktivistům občanského sdružení zaměřeného na záchranu významné západočeské památky, kostela svaté Anny v karlovarské čtvrti Sedlec. Ačkoliv je sám upoután na invalidní vozík, věnuje ve prospěch obnovy sedleckého svatostánku nemalé úsilí, energii, čas a vlastní finanční prostředky.
Dobrovolná činnost těchto nenápadných, skromných a příkladně obětavých lidí je výzvou i pro nás ostatní. Výzvou, když už ne k jejich následování, tak přinejmenším k tomu, abychom si takovéhoto postoje vážili a přistupovali k němu s náležitým respektem. Lidé ocenění Křesadlem sice nejsou žádné mediální celebrity, přesto o nich můžeme plným právem hovořit jako o skutečných osobnostech a šlechticích naší doby. Jsou nejen obětaví, ale vzhledem ke zkušenostem s odvrácenou stranou života také pokorní a moudří. Od nich se můžeme mnohému naučit. Třeba důležitému poznání, vyjádřenému slovy jedné z oceněných Dominiky Lamperové. Když odpovídala na otázku, do jaké doby by se chtěla přenést, uvedla: "Asi do takové, kde každému z nás dojde, že tady nejsme jen sami pro sebe."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
