Škola - základ života
Dětem i učitelům se přiblížil poslední školní den a vysvědčení. Nastává čas prázdnin, kdy děti zapomenou i to málo, co věděly, a učitelé naopak na školu jen tak nezapomenou. Na to, aby stačili obnovit své duševní síly po tak strašné šichtě, jsou prázdniny příliš krátké. Pokračuje Ondřej Vaculík.
Zaslechl jsem postesk matky patnáctiletého kluka, který na základní škole právě schytává své poslední vysvědčení. Zlobila se, že učitelka dala jejímu klukovi čtyřku z hudební výchovy. Přesněji řečeno – jenom ji přiřadila k jiným čtyřkám. Přitom kluk jde studovat na střední školu! Zeptal jsem se, zda je to tím, že neumí zpívat? A dozvěděl se, že zpívat umí, ale v žákovské má tři pětky, protože v hudebce nic nedělal. Nepřinesl ani referát na téma – moje nejoblíbenější hudební skupina. Řekl jsem, že já bych mu dal pětku, studentovi nepilnému. Co na školu kašle jak na placatej kámen.
A to byl kámen úrazu: Matka se přiznala, že sama je rovněž učitelka a například v občanské výchově jí také některé děti nepřinesly výstřižek z novin nějakého aktuálního dění, které je zaujalo, tedy nezaujalo, a přesto jim dala trojku. - Jak takové hodnocení ale motivuje ty děti, které úkol splnily? – napadlo mě: Co kdyby ani ony nic nepřinesly a spokojily se s trojkou, a nikdo ve třídě by nic nedělal a po lavicích by se válely všechny děti.
Ani nejde tolik o referát či o výstřižek, jde hlavně o odpovědnost převzít a splnit úkol. To je to hlavní, co má dát škola dětem do praktického života. Aby dokázaly dělat i to, co se jim zrovna nechce, ale musí se to. Všímám si, že čím větší díl odpovědnosti nejen za svůj život, ale také za společnost my jako dospělí musíme nést, a každým rokem se ten podíl zvětšuje, tím menší vůli převzít odpovědnost za své jednání mají naše dospívající děti. Tahle nepřímá úměrnost poněkud děsí. A přemýšlím, kdy a kde asi dojde k bodu obratu, a slečny a mladíci náhle přijdou na to, že co si nezaslouží, nebudou mít. Protože dosud všechno, co chtěli, po čem toužili, získali jenom tak, vahou své existence. Kdo je přinutí pracovat, když rodiče práci po nich raději ani nežádají a škole se to rovněž nedaří? Co to bude muset být za autoritu? Nebo to bude až veliká bída?
O smyslu současné školy někdy pochybují sami učitelé. Zdá se jim příliš vzdálená od života, a tím pro děti nudná. Také mně se zdály větné rozbory hodně neveselé a interpunkce zbytečně složitá. Až po letech jsem s překvapením zjistil, že to, co jsem se tehdy dosti nerad naučil, mě dneska drží nad vodou. Milí učitelé a žáci, škola stále zůstává základem života, takže kdo si zaslouží pětku, ať ji také má. Pěkné prázdniny!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
