Skládačka, trenažér a DPH

Když jsem byl malý kluk, moc rád jsem si hrával s takovou jednoduchou hrou. Šoupačka taková to byla; v ploché a mělké čtvercové krabičce bylo dvanáct očíslovaných čtverečků. Nebo jich bylo patnáct? Nevím už to přesně, ale úkol si pamatuji. V krabičce bylo jedno místo volné a právě díky tomu šlo čtverečky přešoupat do pořadí podle čísel. Úplně snadné to nebylo, ale šlo to zvládnout i dětskou rukou vedenou dětským rozumem. Byla to taková záložní hra pro dobu v nemoci a pro dobu povinného bytí klidným a hodným, ale upřímně řečeno, bavila mě dost i ve zdraví a bez domácího vězení. Až po mnoha letech jsem si uvědomil, že jsem vlastně trénoval. Trénink na řadu zdánlivě komplikovanějších situací to byl. Ne snad, že bychom si z té rafinované práce s volným políčkem dělali metodu nebo dokonce program, jak nakládat s řešením obtíží, ale užitečný ten trénink byl. Nejenom výuka úniků z povinností; jako kombinační cvičení krabičku s čísly chápu. Možná jste měli jiný trenažér, ale já měl tento.

Volné a pohyblivé políčko, kudy vede cesta k cíli, může sice být v některých případech opravdu jen volnou ploškou, ale my víme, že ta je plná překračovaného a strategicky obcházeného čehosi. A každý máme nějaká ta cosi, nějaká ta ledacos. A protože je člověk neustále nucen řadit své důležitosti a nedůležitosti podle nových klíčů a schémat, protože okolnosti si vynucují přehodnocování našich priorit, musí s nimi šoupat v tom svém mělkém čtverečku existence sem a tam. A takto je to doma, takto je to i v ohraničeném čtverečku státním.

Parlamentní demokracie dokáže zkomplikovat i jednodušší procesy, než je rozhodování o výši daně z přidané hodnoty, takže tentokrát se není co divit... Když se vy sami nemůžete rozhodnout, na kterém místě skončí třeba šestka a kudy s ní bude šoupáno, vězte, že o dráze příkladem rozpočtové nebo daňové kostičky bude rozhodovat dvě stě poslanců. Trvalo to dlouho a prstíčky měli páni poslanci ošoupané od kostiček domluv, úmluv a strachu z veřejného mínění Reforma veřejných peněz byla dlouho jakoby tím prázdným políčkem, přes které si to do světa mastily jiné zákony a jiné priority. Teď na ní došlo, stala se číslem a to číslem jedna. Trvalo to příliš dlouho, takže její cesta vzhůru skokem je teď sledována zcela pochopitelně velmi ostře a ještě více a snadněji pochopitelně velmi nelibě. Pamatujme si to dobře, že když se povinnost dlouho zaměňuje za volné políčko v našem snažení, udělá z volné cesty překážku. Přesně toto se stalo všem našim vladařům od roku 89, všem poslancům, všem senátorům, všem ministrům. V parlamentní demokracii ovšem - nám všem.

Logo|foto:Český rozhlas