Romantické bydlení na Zelenohorské poště by za život v paneláku nevyměnil
Takzvaná Zelenohorská pošta se nachází v Nepomuku na jižním Plzeňsku. Budova i s pozemkem, na kterém stojí, má bohatou historii. V současnosti zde žije jedna nepomucká rodina, která dům postupně rekonstruuje a uvádí v život.
Z rodinného sídla pošta
Objekt byl postaven na konci 17. století zelenohorským hejtmanem Danielem Františkem Táborským z Hirschenfeldu jako rodinné sídlo. Potomci hejtmana zde následně provozovali vlastní poštovní dostavníkovou stanici, což trvalo přibližně 150 let. Tehdejší pošta neznamenala pouze přepravu zásilek, ale také osob. „Poštovní dostavníky, která táhla většinou čtveřice koní, cestovaly od jedné poštovní stanice ke druhé, tam se vždy vyměnili a tím pádem to spřežení bylo čerstvé mohlo jet naplno celkem rychle,“ uvedl památkář a majitel objektu Pavel Kroupa. To byla hlavní výhoda pošty před nástupem železnice.
V minulosti se jednalo zároveň o největší zemědělské hospodářství v celém Nepomuku a patřilo k němu zhruba 45 hektarů polností, lesy a rybníky. „Na sklonku 19. století areál se zahradou koupila kněžna Vilemína z Auerspergu, majitelka Zelené Hory, a přičlenila ho přímo k velkostatku. Dům přestavěla, takže jeho dnešní podoba není barokní, ale je novorenesanční, nebo taková eklektická,“ popsal Pavel Kroupa. Dům jistě na první pohled zaujme bohatě zdobenou fasádou.
Mnoho názvů, jedna budova
Objekt si za dobu své existence vysloužil hned několik názvů. Kupříkladu „Zámeček“, díky svému vzhledu, „Lesák“, jelikož zde po roce 1949 fungoval lesní úřad, „Stará pošta“, nebo také Fetrovna, dle dřívějších městských majitelů – rodiny Fetrů.
Od roku 2004, kdy objekt vlastní rodina Kroupova, se objekt postupně obnovuje. „Je také snaha, aby objekt žil a představoval určitou atraktivitu. Funguje tady i malá sezónní kavárna, v samotném domě je taková malá otevřená galerie, občas se tady dějí i různé kulturní akce a je zde postupně se rozvíjející Muzeum veteránů,“ sdělil Pavel Kroupa. Toto muzeum před několika lety založil jeho otec František Kroupa. A jak se v takové budově žije? „Určitě svým způsobem romanticky. V zimě tam rozhodně nebude šestadvacet stupňů, vysoké stropy si vybírají svoji daň. Ale má to určitě své kouzlo a duši a neměnil bych za panelový byt,“ řekl Pavel Kroupa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
