Řízek v omáčce
Politickou scénou hýbe rozpad čtyřkoalice, pohnul i Jiřím Tomášem Blažkem, který své úvahy shrnul v aktuálním komentáři.
Je to pro všechny moc dobré, že se čtyřkoalice rozpadla a i když nejvíc z toho mají zřejmě radost sociální i občanští demokraté, je to nejlepší především pro čtyřkoalici samotnou, a výhrou největší pro její voliče. Rozpadnout se totiž mohlo ono od začátku podivné a nesourodé uskupení kdykoliv; vzpomeňme všechny ty jeho malé s velkými se střídající krize, vzpomeňme dobu bezvládí a tahanic o křeslo lídra, vzpomeňme vzájemné nechutnosti. Že čtyřkoalice padla ještě před volbami znamená velké zjednodušení v mnoha ohledech; kdyby se ale rozpadla až po volbách, přibyl by skandál o dělení státního příspěvku politickým stranám za získané voličské hlasy. A byl by to převelký skandál, dovolím si odhadnout.
Sňatky z rozumu, dokonce sňatky smluvně podmíněné, sňatky bez lásky a z pouhé nutnosti, jsou sňatky bez velké lásky a důvěry. Může tam být jako pojivo použit respekt k partnerovi, ale čtyřkoalice byla příliš samostatnými osobami v jejich samostatném politickém životě, styčných ploch nebylo mnoho a pokud nějaká držela při té druhé pevněji, bylo to pouze pro získání většího tlaku vůči té třetí a dalším. Vždycky to tři ku jedné, nebo jinak, ale jen velmi málokdy šly všechny písty tohoto čtyřválce při stejné kompresi stejným směrem.
Každá ze stran čtyřkoalice chtěla na tom svazku vydělat co nejvíc. Tolik chtěla, až odsunula to, co jí dělalo nejpopulárnější, totiž skutečný společný zájem. Nemusel být tak úplně předstírán, ale stojí za povšimnutí, že častěji to bylo vymezení záporné; ať už směrem k opoziční smlouvě nebo při hlasování o jednotlivých zákonech to bylo vcelku silné, ale pro dobře vystavěný kladný program zbývalo už síly pramálo. Jiným způsobem, ale při použití stejně záporné energie tak získávala čtyřkoalice voliče jak spíše negativisticky zaměřené, tak nejisté a programově velmi nesourodé. Přesně v duchu na první pohled neviditelné, ale nejdůležitější litery její zakládající listiny, každé následné smlouvy i konečného pádu. Každá ze stran čtyřkoalice chtěla vydělat co nejvíc, přičemž klidně a bez skrupulí na úkor partnerky. Tak to bylo, a tak to i neuvěřitelně dlouho vydrželo.
Jedl jsem kdysi v německém Duryňsku smažený vepřový řízek, ke kterému mi na jeden talíř dali brambory, zelí a všechno bylo podlito třemi omáčkami výrazných barev, výrazných chutí. Brambory dobré, zelí dobré, řízek také. Ale nešlo to jíst. Ty omáčky pod jídlem se vůbec nespojily, což byl možná záměr, ale velmi nejedlý výsledek. Na talíři čtyřkoalice zbyly ze všech nakonec pouhé dvě složky. Pořád je to ale, pro českého jedlíka, velmi těžko stravitelný řízek v omáčce?
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
