Radek Diestler: Slova dne, životy slov

Jak známo, mezi nejoblíbenější české koníčky patří hudrání. V podstatě na cokoli. Hitparáda nejfrekventovanějších objektů hudrání je proměnlivá, existuje však několik nezpochybnitelných stálic jako - namátkou vyberu - mravy, politická reprezentace, EU a pár dalších. Stabilní pozici si v první lize drží i mateřský jazyk.

Je sice pravda, že část našich spoluobčanů dává češtině takové saze, že si to chudák holka za těch necelých tisíc let relativně věrných služeb snad ani nezaslouží. A to i na místech, kde by se očekávala nějaká míra zručnosti při zacházení s ní, například v prostředcích masové komunikace. Existují však místa, která přinejmenším relativizují jamrování o degeneraci jazyka v mluvené i psané formě a jeho kontaminaci zvrhlými formami jazyků přivandrovalých. Naopak, čeština se zde s cizorodými vlivy snoubí a jejich spolunažívání vydává působivé plody.

Jedním z pěkných příkladů je web Čeština 2.0. Jak uvádějí jeho autoři, vznikl před pěti lety "pro pobavení i povzbuzení k objevování nových slov." Slovník vytvářejí sami uživatelé: jediné, co se po nich chce, je přidávat "neotřelá, nová či zajímavá slova ze všech zákoutí mateřského jazyka." Zároveň se v něm někdy dost pikareskním způsobem zrcadlí doba, jíž je nám žít. Strážcům úbělové čistoty by se tedy asi nelíbil, protože by v něm jistě našli několik ošklivých příkladů kontaminace, na kterou - slovy prastaré reklamy - můj běžný prášek nestačí.

Teď, když tvořím tuto rekomandaci, je ve slovníku 3035 slov a skorem každý den přibude nějaké nové. Jeho součástí je i uživatelský a návštěvnický žebříček nejoblíbenějších výrazů. Na jeho špici se momentálně nachází termín babicovat. Hádám, že nepotřebuje bližšího vysvětlení: jenerál Patláj české kuchyně, známý v určitých kruzích též pod pseudonymem "Mr. Ratatule", dokázal svým kečupovým evangeliem zasáhnout široké spektrum obyvatelstva. První místo v žebříčku oblíbených slov lze tedy považovat jako ocenění jeho poctivé misijní práce. Druhou příčel drží si termín bílý sex. Používá se pro večerní vyjídání ledničky, činnost, která mezi hříšnými radostmi veškerenstva patří k nejoblíbenějším. Sám jsem ji léta zdatně provozoval, a dokud ošetřující lékař nepronesl ta slova varovná, dosahoval jsem v ní značného mistrovství. Na třetím místě drží se termín kinderhulán: to už je termín dosti specializovaný, který pochází z prostředí tuzemských bloggerů. Inspirací mu byla dvě individua jménem Vogl a Hulán, dvě superstars mezi blogovými kazateli, které jsou v tomto vzorku populace uctívány a podrobovány důkladnému zkoumání.

Mimochodem, obě dvě pocházejí nebo žijí v Plzni: jako lokálpatriot - ač neblogger - z toho ovšem žádnou radost nemám, jsouť to postavy mírně řečeno obskurní.

Tradiční a kvalitním zdrojem inspirace jsou zdejší tzv. elity, především z řad politické reprezentace této země, jakož i některé folklórní postavičky z tohoto segmentu společnosti. Víte co to znamená bátora? (možná to zní překvapivě, ale má to co činit s počítačovou gramotností) Co děláme, když okamurujeme, nebo co to je Okamurova břitva? A Klausoleum? Nastudujte si za domácí úkol.

Ve spodních vrstvách slovníku můžeme narazit na překvapivé nálezy. Slova, na jaká jsme narazili před dávnými časy, líbila se nám, a proto si je pamatujeme, i když jsme se s nimi nikdy nesetkali v běžné řeči. Takhle mne třeba velmi zaskočilo, že slovník obsahuje slovo "okavypulný" (ve smyslu "tak překvapivý, že třeštíte zrak"). Ve své době to byl docela proslulý novotvar továrníka Zdeborského, dojemné postavy z detektivní trilogie Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany. Člověka samozřejmě překvapí, že si na něj po zhruba půlstoletíá od jeho vzniku ještě někdo vzpomene a dá mu tímhle způsobem druhý život.

Možná, že Čeština 2.0 záhy zanikne, a na informační dálnici odfrčí do zapomnění. Možná je to základ něčeho trvalejšího. Přinejmenším ale ukazuje, jak jazyk, který domněle pracuje ke shnití v hrobě, poměrně utěšeně bují.