Radek Diestler: Blues o víkendu, od kterého jsem si tolik sliboval

Ono to vlastně začalo ve středu, kdy mi osoba blízká sdělila, že abonovaný lístek na derby našel jiného příjemce. To se samozřejmě stává i v lepších rodinách, ovšem ve světle následujících událostí se to jeví jako temná předzvěst věcí příštích.

Minule jsem tady psal o festivalu odskakujících puků. Derby, ve kterém Vary po čtyřech letech odkouzlily svatostánek, bylo z jiného vrzu. Porážka visela ve vzduchu jak přepálený tuk od stánků s klobásami už od nesmyslného gólu na 0:1. Přesto jsme si ještě v pauze mezi druhou a třetí třetinou, sněmujíce před severním vchodem, říkali, že ono to půjde. Z mé strany to ale moc upřímné nebylo. A taky jo. Protože přešla pětiminutová, extrémně jalová přesilovka, a od té chvíle všechno začalo jít dole kopcom. Takhle traumatizující třetina tu věru nebyla dlouho k vidění.

Pak přijdeme do nálevny a jak své frustrace do výčepu netahám, tak tentokrát to nejde.
"Jsem nasranej", říkám advokátovi.
"Taky", opáčí.
Naštěstí se o tom, co jsme viděli, už pak moc nebavíme.

To je pátek. Pak přijde sobota, a když se jeden dozví, kdo bude nový hradní nájemník, je mu všechno jasné. Tenhle víkend bude všechno špatně, kauzalita a determinismus nejsou prázdné pojmy. A taky že jo. Když jsem pak viděl statistiky brankářů, regulérně se mi přitížilo. Teď už pravda vím, že to bylo první ohlášení zimnice vyvolané bronchitidou, mou spolubydlící na tento týden. Když mi pak v pondělí doktorka říkala "poslyšte, vy ale máte dost vysokej tlak", povídám ji, "to bude tím víkendem". "To myslíte volby?" "Ne, to myslim Vary s Libercem." Paní mne zná a sdělení snadno rozklíčovala.

Následující vývoj posledních dní vyvolal mírnou krizi důvěry mezi klubem a tou částí publika, která se s oblibou vyjadřuje k dění v příslušných internetových drbárnách. Akce "Gulaš ven – Vampola sem", pravděpodobně jediná svého druhu, ji načas zahladila. Je dobře, že se něco stalo, některé další diskutované varianty (Dvořák do Varů byla ta nejzábavnější, ten samý do Boleslavi nejsmutnější) se jevily jako horší. Přesto nejde na dřeň problému, ten leží v rozhašených brankářích, obraně jak cedník a celkové dece. Na první pohled se sice může zdát, že se nic neděje, Plzeň lize pořád diktuje – ale tabulka se dorovnala a pět bodů mezi prvním a pátým naznačuje, že se pořadí může během jednoho dvou kol proházet jak kostky v šejkru. A já sice na Prezidentově kýbli na rozdíl od pana generálního nelpím – a nejsem proti tomu zbavit se takhle elegantně role favorita – ale nerad bych, aby to došlo tak daleko, že budeme začínat čtvrtfinále venku.