Puberta

U nás v předsíni máme malý proutěný kufr. Líbí se mi a navíc je památečný. Před 100 lety r. 1911 s ním moje čtrnáctiletá matka opustila rodný grunt a odjela do Prahy, bydlet u bratra Jaroslava a chodit do obchodní školy.

Maminka byla nejmladší z devíti dětí a přišla na svět, když dědečkovi táhla padesátka a babičce bylo šestačtyřicet. Podle dnešních měřítek se vůbec neměla narodit a její vstup do života také žádné fanfáry neprovázely. Za kmotru jí šla porodní bába a teprve cestou do kostela se hledalo vhodné jméno. Tím není řečeno, že by se jí pak nedostalo řádné výchovy. Dědeček byl rolník, ale také měšťan a zasedal v obecní radě. Babička po večerech četla a vychovávala dcery k rozhledu a samostatnosti. Maminka se samozřejmě od šesti let musela starat o husy a mytí nádobí, ale jako nejmladší přece jen měla u dědečka určitá privilegia. Jedním z nich bylo, že po skončení měšťanky, ač holka, směla pokračovat ve vzdělávání.

Logo|foto:Český rozhlas

Jaroslav měl v Praze hostinec, kde se stravovali úředníci a studenti. Jeho žena prý výborně vařila, on zas uměl dobře ošetřovat pivo, takže živnost vzkvétala. Později si koupili na Vinohradech restauraci a můj strýček za války zemřel jako udřený milionář. Jeho rodině pak všechno sebrali komunisté, ale to už je jiná historie.

Maminka svým přesunem do Prahy jistě byla nadšená. Proutěný kufřík si uložila v ložnici nad lokálem, kde kromě Jaroslava, jeho ženy a dítěte spala i ona a také číšník. Nedostatkem soukromí asi stresovaná nebyla, vždyť jihočeská selská stavení mívala jen dvě obytné místnosti. Nevadilo ani, že po příchodu ze školy musela v hostinci pomáhat. V těch obdivovaných starých dobách i děti věděly, že žádný kousek chleba není zadarmo. Má pubertální matka si spokojeně psala úkoly na rohu velkého stolu v hospodské kuchyni, přepírala své dvě bluzičky a těšila se na budoucnost. Výkyvy nálad netrpěla, protože si to nemohla dovolit.

Moje sestra a já jsme se narodily do lepších poměrů, ale když mi bylo 14 let, byla všude bída, letecké nálety, popravy, každodenní ponižování a strach. Pak se nám splnil hlavní sen a Německo prohrálo válku, ale bylo třeba řešit tolik problémů, že naše případná pubertální náladovost opět nemohla nikoho zajímat.

Obávám se, že ani moje děti pro zlostné výbuchy a vzpurnost neměly správné podmínky. Naše rodina nemohla ničím plýtvat a každý musel v domácnosti pomáhat.Navíc mladické výstřelky stát, ve kterém jsme žili, považoval přímo za ohrožování socialistického společenství a světového míru a podle toho to dopadalo.

Dívka|foto:Stock Exchange

Teprve dnes se mládež dočkala svých zlatých časů. Před prací ji chrání zákony, svět konzumu jí podstrkuje reklama a nenáročná povrchní přátelství jí umožňuje internet. Děti se mohou vztekat, zvyšovat nároky, urážet dospělé a odmítat povinnosti, vše jim musíme odpouštět, neboť jsou v pubertě. A víme, jak zranitelná je citlivá dětská dušička.

Ráda bych věděla, jestli bezbřehá svoboda přináší mladé generaci více štěstí. Možná by jí lépe svědčilo, kdybychom ji učili respektu, dodržování pravidel a troše odříkání. Jenomže to by zabralo mnohem více energie než ten konzumní blahobyt, a tak se raději tváříme, že se penězi, zábavou a přísunem věcí dají nahradit všechny životní hodnoty.