První doušky svobody
V našem seriálu publicistických ohlédnutí za událostmi, jež se staly před 20 lety, se dnes dostáváme do prvních dnů po policejním zásahu na pražské Národní třídě. Odpor občanů k vládnoucímu režimu se rychle rozšířil do regionů, přičemž výjimkou nebyly ani naše největší lázně, jak připomíná Lubomír Stejskal.
Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré. Do této kategorie patří i zpráva, kterou přinesla Svobodná Evropa den po potlačené demonstraci na Národní třídě. 18. listopadu 1989 ve večerních hodinách oznámila, že v Praze byl při policejním zásahu ubit k smrti student Martin Šmíd. Nebyla to naštěstí pravda, nicméně tato v té době děsivě znějící informace plnila funkci osudového impulzu, který pomohl rozšířit sametovou revoluci do regionů. Po masových veřejných shromážděních v Praze se začali lidé scházet také na českém západě.
Silná vzpomínka patří úterý 21. listopadu v Karlových Varech. Až dojemný pohled byl na studenty kráčející od svých škol do středu města. Spořádaný průvod, v čele státní vlajka, v ruce svíčky. Poblíž hlavní pošty zazpívali československou hymnu a pak se spojili s davem protestujících o něco výš na dnešní Masarykově třídě. Zde se četla jednotlivá prohlášení a k vidění byly transparenty s tehdy aktuálními nápisy: Bez násilí. Svobodné volby. Demisi. Rudé právo lže. Před pár dny něco nemyslitelného. Lidé začali vychutnávat první doušky rodící se svobody. Následoval pochod k okresnímu sídlu komunistické strany, kde došlo k odevzdání petice s požadavky veřejnosti. Ve stejné době se na místě objevil autobus plný příslušníků pohotovostního oddílu policie. Po chvíli napětí bylo zřejmé, že je zde cosi nového. Atmosféra ve společnosti po tom, co se událo před čtyřmi dny v Praze, ovšem zásah proti pokojným demonstrantům vylučovala. Ukázalo se, že režim stojí na hliněných nohou, jež se stále víc drolí. Téhož dne večer oznámily západní stanice, že federální vláda přistoupila na dialog s opozicí. Klíčový milník v procesu velké změny, na jejímž konci nemohlo být nic menšího než - řečeno dobovým sloganem - konec vlády jedné strany.
Karlovarské ohlédnutí za těmito vpravdě historickými dny se ovšem nemůže obejít bez zmínky o muži, který byl víc než jen tváří sametové revoluce v lázeňské metropoli. Jindřicha Konečného, disidenta, básníka a filosofa stihl podobný osud jako biblického Mojžíše. Ten vyvedl svůj národ z otroctví do Zaslíbené země, avšak zemřel před jejími branami. Stejně tak Jindra Konečný - odešel letos 20. března, vlastně před branami dvacátého výročí Listopadu. V úterý mu byla tam, kde jako mluvčí hovořil k demonstrantům, odhalena pamětní deska. Abychom nezapomněli - na něj a především na to, proč jsme tehdy před dvaceti lety používali klíče nejen na odemykání zámků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
