Provazník
Každý občas potřebuje něco přivázat, svázat nebo spojit pomocí nějakého šikovného provázku. Vyrobit pořádný a pevný provaz nebylo ještě do nástupu strojní výroby na počátku minulého století nic jednoduchého. I proto se z generace na generaci dědilo řemeslo jménem provaznické.
Od postroje koně, po rybářskou síť. Všechno v minulosti zvládal vyrobit provazník. Tento řemeslník proto býval společně s kovářem nebo mlynářem v každé větší vesnici. Jeho práce začala na poli s konopím.
Nejednalo se ale o konopí ostře sledované policií nebo Národní protidrogovou centrálou, nýbrž o konopí takzvané technické bez THC. Další rostlinou, kterou provazník často využíval, byl len.
Rostlina se po sklizni sušila, rozrušila se vlákna a rozčesala pomocí různě tvarovaných hřebenů. Často jen prknem probitým silnými a ostrými hřebíky. Tak se rozčesala takzvaná koudel, kterou dodnes používají instalatéři jako těsnění. Koudel je hodně jemná a snadno zápalná. Při osvětlení provazníkovi dílny jen petrolejkou nebo svíčkou možná vzniklo ono známé úsloví o hořící koudeli.
Nevznícená koudel se navlékla na spřádací kolovrátek. Takový, jaký známe z pohádek. Vytvořila se různě silná nit, která se následně pomocí důmyslného strojku stáčela do několika žilného provazu. Na jedné straně strojku provazník točil klikou, a tak se o něm říkávalo, že jeho řemeslo sice nemá zlaté dno, ale za to má kliku.
Stát se dobrým provazníkem nebylo jen tak
Provaznický cech, založený v Praze už v roce 1446, měl přísná pravidla pro přijetí nového mistra. Adept na glejt od provaznického cechmistra musel uplést takzvané čtyři chomoutní postraňky o délce osmi loktů, ani kratší ani delší, a formanský provaz o délce 36 loktů. (Jeden staročeský loket měřil 59,3 cm).
Přísná cechovní pravidla také dopředu určovala, kolik nový mistr provaznický přispěje do společné pokladny. Odměnou za to mu byla nejen ochrana cechovní, ale i svatého patrona provazníků. Tím byl zpočátku svatý Postum, provazník a mučedník z Milána, později Florián z Rakouska.
Ten sice nebyl provazníkem, ale utopil se s mlýnským kamenem. Lze předpokládat, že připevněným kolem krku provazem. To už je ale jiná kapitola, k čemu všemu se v minulosti používal a bohužel i dnes používá občas provaz. A to je už třetí slovní spojení, které najdeme u dávno zaniklé profese jménem provazník. Jít si hodit…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
