Přirození nepřátelé

.....Chce se povědět, že člověk si znepřátelil sebe sama zčásti z nudy, z daleko větší části ovšem to byla a je hloupost. A také možná zkouška sebe sama, nebo hazard se sebou samým. Člověk dokáže být velkým nepřítelem a své o tom vědí i ty vakcínami napřed opatrované lišky, i ty průmyslově vyráběné slepice, co o rozmnožování vědí jen z řečí slepičích průmyslníků. Také sám sobě dokáže být velkým, dokonce tím nejzáludnějším nepřítelem.

Nemaje přirozených nepřátel, vymyslel si člověk, a také ihned dodal do své blízkosti, celou řadu nepřirozených přátel. Můžeme jmenovat jednoduché cigarety a složité vodíkové bomby, efektní mobilní telefony a efektivně zabíjející auta, krásné hifi věže, zabíjející hlukem a stejně krásné a stejně hloupé televizory, zabíjející daleko tišeji, protože pouhou hloupostí. Zde se smrt lidské oběti dostavuje ve dvou krocích; první onemocní a umře duše, kdežto schránka fyzická dokáže setrvačně sedět proti schránce elektronické ještě dlouhé roky. Dva navzájem se amortizující prázdnoprázdné spotřebiče, z nichž ani jeden nemá sílu připomenout nebo vypovědět tomu druhému jakoukoliv záruku.

Logo|foto:Český rozhlas

Nemaje přirozených nepřátel, vymyslel si člověk, a také ihned dodal do své blízkosti, řadu nepřirozených přátel, protože je to více sexy a víc nervózní a adrenalinové, než řada přirozených přátel. Všechno nepřirozené se obměňuje za pomocí peněz nebo známých a jejich peněz, kdežto přirozený přítel obnovitelný tak ani tak není. Aby to ale nebylo pouze postesknutí nad starými dobrými vojnami, povím vám, že tohle mě napadlo u jednoho opuštěného tanečního parketu. Protože lidé se ve svém soukromí uzavřeli k těm spotřebičům proudu duší, k těm hlučným i tichým mlátičkám osob, protože lidé už mnoho let pospolu nevydrží často ani ve dvou, protože všechny turnikety jsou nastaveny na propouštění lidí zásadně po jednom, a to opravdu všechny turnikety tohoto světa, jsou taneční parkety sice zcela přeplněny jednotlivci, ale pár nenajdete.

A o to tu běží, o to tu tančí, řekl jsem si u prázdného parketu v Letinech u vody, kde tak moc scházela lehce swingující malá kapela a docela jeden, třeba, ale v dobrém držení pár lidí, co mají k sobě blízko tak, jako tóny té kapely, kdyby tam byla. Pár lidí. Až lidé v párech zase budou mluvit i slyšet, až si dodají do své blízkosti pár přátel a někoho druhého k sobě, až lidé budou v páru tančit, až budou všude všechny turnikety pouštět lidi konečně zase po dvou, možná získá člověk to, co je ve světě bez přirozených nepřátel nejdůležitější ? přirozené přátele. Patetické? No ano, jak by ne.....