Porcuji medvěda

V novinách čteme, že navzdory krizi platy v České republice rostou. To by mohla být dobrá zpráva, ale kdo čte dále, zjistí, že není. V soukromém sektoru mzdy totiž vzrostly na úkor propuštěných pracovníků, státní zaměstnanci si platově polepšili i bez propouštění. O čem to svědčí? O tom, že část společnosti bohatne také na úkor těch, kteří chudnou. Svědčí to o malé solidaritě. V naší společnosti se tak stále zvětšuje podíl těch, kteří jsou existenčně ohroženi - těžko nalézají uplatnění a jen obtížně se tak říkajíc drží nad vodou. Pro ty i tato naše poměrně malá krize - pokud vskutku už končí - byla krizí velkou, protože její faktické existenční důsledky nesou hlavně ti, kteří přišli o zaměstnání. Ostatním naopak docela prospěla malá inflace. A jiní jako by si jenom zaslouženě odpočinuli od tučných zisků a své případné krizové volno využili pro pobyt v exotických zemích.

Peníze. Ilustrační foto.|foto: Tomáš Adamec

Zatím se schodek státního rozpočtu plíživě zvýšil až na 230 miliard, hrozí nám bankrot podobný tomu maďarskému, zdůrazňuje ministr financí Janota. A navrhuje snížit ho zvýšením základní daně o jedno procento a daně z přidané hodnoty o procenta dvě. To zní rozumně a zdánlivě i spravedlivě, kdyby to ve skutečnosti nebylo tak nespravedlivé. Proč na důsledky krize mají nejvíce doplatit opět ti nejchudší? Vždyť pro ně ona dvě tři procenta zdražení mohou znamenat uskromnění až na hranici existenčního minima, zatímco lidé s přebujelejšími příjmy i výdaji si toho ani nevšimnou. Nevolám po milionářských dávkách či sankcím proti bohatým. Pouze upozorňuji, že krize není živelná katastrofa, někdo ji zavinil. Sice nevíme kdo, ale pokud nějaká skupina s ní může více souviset, tak rozhodně to jsou lidé s větším vlivem, větší odpovědností, většími příjmy a větší mocí, než jsou například ti, kdo kvůli krizi přišli o práci. Větší odpovědnost za krizi nesou bankéři, ekonomové, politikové a vůbec lidé byznysu. Oni by také měli nést její důsledky úměrně ke své odpovědnosti, vyjádřené výší příjmů. Například progresivní daní z příjmů. Nejde o postih, ale výraz solidarity, na kterém by se měla dokázat shodnout pravice s levicí, a který by mohl mít i jinou podobu. Není možné, aby vrchnost si mezi sebou porcovala medvěda a chudobu dělila mezi lid - a při tom se demokraticky tvářila. Pokud politici nezačnou hledat nejen toliko ekonomická, ale také solidární řešení, může se nakonec ukázat, že tak zvaně nereformovatelným není jenom komunismus, ale také tento kapitalismus.