Popeleční středa
Víte co je dnes za den? V liturgickém kalendáři Popeleční středa. Význam tohoto dne připomene v následujícím fejetonu farář z Města Touškova Jiří Barhoň. Čte Bronislav Kotiš:
"Co?"
"Přece postní doba, protože je Popeleční středa."
"Jaká postní doba a jaká Popeleční středa?"
Ten rozhovor vedly dvě dospělé osoby na ulici před domem, ve kterém obě žily. Což bylo velké štěstí, protože jinak se zdálo, že každá z nich žije na jiné planetě. Ta první vysvětlovala té druhé něco, co pro ni bylo nevysvětlitelné.
Myslím, že stejně bych dopadl i já, kdybych vysvětloval, co je to Popeleční středa. Proto raději navrhuji jen tak se dívat. Kam? Na lidi kolem sebe, jak to děláme i jindy. Toho dne však uvidíme něco více. Na čele některých z nich uvidíme kříž. Nikdy jindy ne, pouze o Popeleční středě. Aby to nebylo málo, není to kříž jen tak ledajaký. Není namalovaný fixem ani líčidlem, ale nanesený popelem. A ještě k tomu popelem požehnaným. Pokud je to na někoho už moc, tak ještě dodám, že tím to nekončí, ale teprve začíná.
To, co končí, je mé malé pojednání o Popeleční středě, byť sotva začalo. Tedy - končí pro dospělé. Jsou dospělí, tak ať k ostatnímu dospějí sami z titulu svého věku. Může však pokračovat pro ty, které dospívání teprve čeká, neboť vysvětlovat něco dětem je daleko snadnější. V podstatě je to hračka. Někdy předloni to s nimi probíhalo takto:
"A nebude to bolet?"
"Nebude".
"To bude něco, už se těším."
"Já taky." Stalo se. I Michalovi jsem udělal požehnaným popelem na čele kříž a po mši ještě dodal:
"A nezapomeň, že ten kříž je znamení Kristovo. Teď už nesmíš vyvádět jako utrženej ze řetězu. Začíná postní doba a trvá čtyřicet dní."
"Proč zrovna čtyřicet dní?"
"To jsem ti říkal už loni, copak jsi na to zapomněl? Sám Ježíš se čtyřicet dní postil, dokonce na poušti. I my si můžeme aspoň něco odříct. To se nám později v životě moc hodí.
"Ano, už si vzpomínám. Já jsem to loni zkoušel taky, hned jak jste mi to řekl."
"A jak dlouho jsi to vydržel?"
"Než jsem došel z kostela k cukrárně."
"Doufám, že letos to vydržíš dýl."
"Já taky, ale jestli tam budou mít zase tu italskou zmrzlinu, tak za nic neručím."
"Musíš holt něco vydržet. Třeba takoví hokejisti, když chtějí vyhrát olympiádu, musejí napřed pořádně trénovat. Ne v cukrárně nebo v hospodě, ale na ledě."
"To jste mi loni taky říkal. Když jsem to pak večer opakoval tátovi, povídal, že je to sice pravda, ale pak si to prej stokrát vynahradí. Říkal, že když vyhráli v Naganu, zpumprlíkovali se potom jako děla."
Pochopil jsem, že vysvětlovat něco dětem není úplná hračka.
"To víš, život je těžkej. Pokušení číhá na člověka na každým rohu."
"To vím, na rohu hned za kostelem stojí cukrárna. Za chvíli půjdu kolem. Tak nezapomeňte, pane faráři."
"Na co?"
"Vzít růženec a modlit se za mě."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
