Pohledem odjinud
Zajímáte se o to, jak o nás smýšlejí cizinci? V následujícím fejetonu Jany Kořínkové najdete několik takových názorů.
Většinou kolem čtvrté odpolední - o víkendu trochu později - mi blikne na počítači ikonka, že se má přítelkyně právě připojila k chatu. "Á, San Francisco vstává", říkám si a naťukám pozdrav, který je vzápětí opětován, internet je úžasný vynález. Karen píše česky. Přitom je Američanka jak poleno, prapředky ze Starého kontinentu tam má přece skoro každý.
Přijela do Čech v devadesátých létech, aby pomohla v nově se rodících podnicích zvládat moderní informační techniku a velice si naši zemi zamilovala. I když se vrátila domů, stále sleduje, co se tu děje. No, někdy se zrovna pyšná necítím.
Před časem se blízce spřátelila s naší rodinou a od té doby se společně dělíme o radosti i starosti, které nás potkávají. Na její návštěvy se velice těšíme, přiznávám bez mučení, i proto, že přijíždí s velkým batohem plným zajímavých ingrediencí a zásobou receptů po babičce s estonskými a babičce s maďarskými kořeny a zkoušíme, zda jsou pořád dobré. Jsou.
Když se vrací zpátky přes oceán, pašuje chleba, můj meruňkový džem, hrubou mouku na knedlíky, máslo, jogurt. A také vanilkový cukr, aby mohla napéct svým americkým přátelům vanilkové rohlíčky podle našeho rodinného receptu. Můžou se po nich utlouct. Ta nejlepší propagace Česka ve světě.
Pro další takové příklady kladného vlivu českého umu na svět, i když z úplně jiného soudku, nemusíme chodit daleko.
Chacholos Ignatios je z Portugalska. V Plzni se s ním potkáváte v tramvaji, na ulici a nebo ve Fakultní nemocnici, kam dochází jako medik druhého ročníku Lékařské fakulty. Zvlášť tu praxi si Chacholos pochvaluje, vstřícnost lékařů a zdravotního personálu. Ani trochu nelituje, že následoval svého portugalského kamaráda, který už tu studoval a vychválil mu místní medicínu i naše město do nebe.
Taha Deemyad, student 3.ročníku stomatologie, zas přijel do České republiky z Iránu. Tvrdí, že plzeňská Lékařská fakulta, která je součástí Univerzity Karlovy, prostě byla jeho osud. Je naprosto přesvědčený, že tu získá to nejlepší vzdělání, na kterém bude moci dále stavět. Po ukončení studia by totiž rád pokračoval na některé americké univerzitě. Je spokojený i na koleji, kde bydlí. Potvrzuje, že jako cizinec rozhodně v Plzni žádné problémy nemá, zvlášť když místní lidé vidí, že se naučil slušně česky. Studuje ovšem v angličtině tak jako mnozí další.
Paralelní magisterský program, jak zní oficiální název, zahájila Lékařská fakulta v Plzni v roce 1992. Dnes ho studuje na 320 budoucích lékařů. Nejvíc studentů přišlo z Portugalska, Řecka, Švédska, Velké Británie a Německé Spolkové republiky. Studenti ale pocházejí i z Kuvajtu, Saudské Arábie, Indie, Bahrajnu, USA, Holandska a třeba i z Kanady.
Dalších pětadevadesát budoucích lékařů, zejména z Palestiny, Sýrie, Jordánska a Izraele, studuje přímo v češtině.
Tak to vidíte. Pořád bědujeme, že jsme národ, který je druhým spíš pro smích, má politiky, kteří něco jiného kážou a něco jiného dělají, prohráváme arbitráže, k cílům se dostáváme pomocí úplatků. A ono se u nás najde také spoustu dobrého, co nám zase dělá dobré jméno ve světě. Přes Golden Gate si jezdí pro naše vanilkové rohlíčky a v Lisabonu a v Teheránu třeba za pár let budou do nebe vychvalovat pana doktora, kterému v Plzni pozlatili ručičky.....
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
