Po stopách ledařského řemesla

19. leden 2017

Určitě i vy máte lednici a mrazák. Dnes už nás ani nenapadne, že bychom potraviny nebo nápoje uchovávali ve sklepě u ledu, což ještě před 100 lety bylo běžné. Stejně tak jako řemeslo ledaře. A právě leden byl měsícem, kdy se ledaři nadřeli nejvíc.

Bylo třeba vytěžit led, který musel ve sklepích vydržet do další zimy. Pravda, ty bývaly mnohem chladnější, než současné. Také řeky nebyly tolik regulované a skýtaly řadu klidných meandrů vhodných pro těžbu ledu. Led musel mít sílu alespoň 30 centimetrů.

Ledařství se většinou věnovali sedláci, kteří tak vyplnili zimní čas klidu na poli. Ale také voraři a převozníci na řekách. Poptávka po ledu byla obrovská. Pivovary, restaurace, řezníci i majetnější měšťané měli ve sklepeních dostatek místa pro led k chlazení potravin a nápojů. Velké pivovary se jistily zásobou ledu i na několik let dopředu.

Jak těžba ledu probíhala?

V třeskutých mrazech bylo nejdůležitější dobré oblečení a hlavně boty. Ledaři používali speciální okované dřeváky, které jim umožňovaly bezpečný pohyb po kluzkém ledu. Dřevo dobře izolovalo koženou botu i samotnou nohu.

V ledu se vyvrtala díra a do ní se zasunula dvoumužná pila. Jeden konec pily, ten pod ledem, se opatřil závažím, takže „ledorubec“ nemusel pod led. Chytrý zlepšovák, ale i tak to byla dřina neskutečná

V ledu se vyvrtala díra a do ní se zasunula dvoumužná pila. Jeden konec pily, ten pod ledem, se opatřil závažím, takže „ledorubec“ nemusel pod led. Chytrý zlepšovák, ale i tak to byla dřina neskutečná. Nařezané obdélníkové bloky ledu bylo potřeba pomocí důmyslných háků vyprostit z ledového sevření.

Naporcovat a šup do sklepa

Pak se led na břehu naporcoval na požadovanou velikost a na saních tažených koňmi dopravil buď přímo k zákazníkovi, nebo do ledárny, kde se ještě dále upravoval.

Zlepšováky se dostavily na konci 19. století. Například motorové pily na led, dopravníky pro vytahování ledu na břeh i nákladní automobily na rozvoz ledu. Pád ledařů, přesněji řečeno snížení poptávky po ledu, přišel s vynálezem Carla von Linde. Jeho umělé chlazení způsobilo doslova revoluci.

Po druhé světové válce si už ledničku mohla dovolit téměř každá domácnost, a tak postupně ledařské řemeslo zaniklo.

Kdybyste přeci jen chtěli vidět i dnes ledaře v akci, udělejte si výlet do severní Ameriky. Amišové, kterým náboženství zakazuje používat elektrické spotřebiče, nemají ani ledničku, a tak stále tradičně ledují.

autor: Pavel Halla
Spustit audio