Petra Kosová: Odvolání Buriana se týká i Plzně

Jan Burian se před časem rozhodl, že přijme nabídku nezávislé komise svolané bývalou ministryní kultury Alenou Hanákovou a ujme se vedení Národního divadla v Praze. Jako prozatímního ředitele plzeňské scény navrhl Ilju Racka. Ten včera nastoupil. Dále město Plzeň vypsalo výběrové řízení na nového ředitele a uchazeči se mohou hlásit do konce srpna. 16. září odborná komise vybere nového šéfa. Odvolání Jana Buriana z postu ředitele Národního divadla v Praze na tom nic nezmění. Pro Plzeň to tedy nic neznamená? Jen zdánlivě.

Pro úplnost: situace plzeňského divadla je v současné době složitá. V prvé řadě je tu dostavba nového divadla, na kterou jeho ředitel – mezi jinými – musí také dohlížet. Je to objekt rozsáhlý, mimořádně drahý a výsostně specifický. Pak je tu příprava a stěhování do nových prostor, což rovněž není procházka růžovým sadem. Nový objekt bude mít velkou a malou scénu, pro obě je třeba připravit repertoár. A blíží se rok 2015, kdy bude Plzeň Evropským hlavním městem kultury. Bylo by záhodno, aby největší a nedražší plzeňská kulturní instituce přispěla do celoročního programu projektem opravdu evropského významu. Je něco takového možné zvládnout?

Jako by byla situace málo komplikovaná, město změnilo datum plánovaného nástupu nového ředitele. Původně byl avizován termín září 2014. Výběrové řízení ale město vyhlásilo s datem nástupu už 1. ledna, tedy nepochopitelně v půli sezóny. Krom jiného to také znamená, že by nový ředitel vstoupil do dříve nastíněných problémů s dostavbou a stěhováním divadla, aniž by byl s nimi důkladně obeznámen.

Tenhle krok otevřel cestu různým podezřením a spekulacím – komu změna termínu prospívá? V kuloárech se špitá o tom, kdo má křeslo ředitele pojištěné. Hovoří se také o možnosti návratu Jana Buriana do Plzně. Ten teoreticky vyloučen není, pokud se dotyčný přihlásí do výběrového řízení. Zde je tedy první důvod, proč se může odvolání Buriana Plzně týkat.

Ten druhý důvod tkví v samotném způsobu, jakým ministr rozhodl. Jiří Balvín neměl čas se důkladně seznámit s poměry v Národním divadle, ignoroval jeho kritickou situaci i názor odborné komise. Rozhodl z pozice moci o odvolání ředitele, který ani neměl příležitost prokázat či neprokázat své schopnosti.

Takové zásahy jsou retardující a nepřináší žádný zisk, jen ztráty, a to ve všech směrech. A jsou také nebezpečné. Kulturní veřejnost by měla protestovat velmi nahlas. A to nejen pražská, ale i regionální. Podobné modely jednání se totiž mohou snadno zalíbit i politikům v nižších úrovních veřejné správy: na krajských a městských úřadech. A to by byla cesta do nekvalifikovaného provinčního pekla.