Petra Kosová: Jediné secesní kavárně v Plzni chybí atmosféra

Secesní Měšťanská beseda vpadla do kulturního života Plzně v roce 1901. Zažila slavné i méně slavné chvíle, navštívilo ji mnoho významných osobností, tzv. Revoluční Kašpárek tam boural rakouské mocnářství ještě dřív, než byla vyhlášena samostatná Československá republika. Potřeby obyvatel a požadavky na službu tohoto dříve spolkové domu se léty měnily, stejně jako technologie k zabezpečení programové nabídky. Jak si stojí Měšťanská beseda dnes?

Stále je v mnoha ohledech nenahraditelná. Kromě klasických tanečních kurzů, maturitních plesů a dalších společenských událostí je dějištěm koncertů všech žánrů. Vystupuje tam Plzeňská filharmonie, protože koncertní sál Plzeň zkrátka neměla a nemá. Prostředím pro velké společenské akce by Besedě také mohl málokterý prostor v Plzni konkurovat.

Dále je to důležité filmové centrum: všechna někdejší kina zanikla a v Besedě je jediný kinosál, který umožňuje klidnější prostředí pro artovou nabídku. Je tam filmový klub a bez Měšťanské besedy neobjedou se bez něj filmové festivaly Finále, Jeden svět nebo Animanie.

Kromě nabídky salonků a sálů různé velikosti má Beseda také nedostatky. Město ji sice nákladem zhruba 300 milionů korun rekonstruovalo, jenže při rekonstrukci se dbalo především na ohleduplné restaurování památky a tak trochu se zapomnělo na její budoucí využití. Takže ani dnes není možné, aby dům nabízel současně programy v Malém a Velkém sále, aniž by se rušily. Ohledně možností a problémů Besedy se mohou vést dlouhé debaty. Ale tím nejviditelnějším nedostatkem, který by mohl a měl být největší předností, je kavárna.

Secesní kavárna je krásná - a zakletá. Měla by být denně tepajícím srdcem Měšťanské besedy, vytrvale však trpí arytmií a podchlazením. Obsluha je liknavá, otevírací doba si příliš nevšímá akcí, které se v domě konají a nevytváří zázemí pro diváky. Je zcela bez atmosféry. Svůj podíl na tom mají paravány, které kavárnu rozdělují a podivné uspořádání stolů - včetně monster, ke kterým se nepohodlně vejde deset lidí. Kavárna ale potřebuje vzduch, malé stolky, které lze podle potřeby přesouvat, lehké židle. A pak by jí prospěla koncepce, o kterou si secesní charakter kavárny přímo říká, a který by jí změnil ze studené nádražní čekárny ve vyhledávané místo k setkávání. Koncepce, která by tvořivě rozvíjela secesní styl a vymezila by se nabídkou k ostatním kavárnám ve městě. Co například brání tomu, aby se kuchaři inspirovali v c.k. mocnářství, alespoň v případě dezertů? Možností je nepřeberně. Chce to jen tvůrčí duch a vědomí, že poctivě a kreativně vedený podnik v centru města, u sadového okruhu, který vybízí k vytvoření venkovního posezení, by byl zlatý důl. Venkovní sezení ve vnitřním dvorku nestačí, vábit by měla kavárna i směrem do ulice, navíc by posezení zlikvidovalo místa k parkování a do zeleně by byl hned veselejší výhled, další velká deviza.

Kavárně v Měšťanské Besedě zkrátka chybí osobitost a přitažlivost, ačkoli má mnoho předpokladů stát se trvalým hitem a chloubou Plzně. A je nepochopitelné, že to tak není.