Petra Kosová: Hradiště Plzni chybělo

Hezkých zpráv je šlakovitě málo, avšak jsou - budeme-li parafrázovat výrok jednoho z hrdinů Vančurovy humoristické novely "Rozmarné léto". V tomto případě má mnoho Plzeňanů důvod k radosti: Hradiště se vrátilo do hry. Je to událost jen zdánlivě okrajová, protože plzeňské Hradiště je fenomén doslova kultovní - a srdeční záležitost nejednoho Plzeňana. Není divu. Je to jedno z mála míst, kde mají obyvatelé krajského města možnost přímého kontaktu s řekou, a to s Úhlavou. Je tam možné se koupat, jsou tam sportoviště, louka k povalování a piknikům, hrací kout pro děti a hlavně hospůdka s velkým počtem venkovních míst, na louce, u řeky, v přírodě. Proto Hradiště po dlouhá léta počítalo své příznivce na stovky.

Jenže ruku v ruce s minimální péčí o areál a nevlídnou obsluhou občerstvovny návštěvnost rapidně klesala. Zavření hospody pak Hradiště vylidnilo. Bylo to nepochopitelné: šikovný podnikatel by dokázal z toho idylického místa vytvořit ráj na zemi a rozhodně by na tom netratil. Evidentně se žádný takový nenašel. Proto zázrakem není pouze samotné zmrvýchvstání lokality, ale především jeho způsob.

Místní zjistili, že jim přirozené sportovní a společenské centrum chybí. Také jim chyběly příjmy k financování sportovních aktivit, které dříve plynuly z pronájmu hospody. Takže se rozhodli s láskou zvelebit krásný příměstský kout, který je klíčový pro tuto městskou část a vlastně pro celou Plzeň.

Schopnost spojit síly k veřejnému prospěchu a rozvoji dané lokality, vybrat peníze a svépomocí něco vybudovat pro sebe i pro ostatní, to je ve zdejších krajích událost neobvyklá. Po předchozích špatných zkušenostech s podnikateli bude místní Sokol hospodu provozovat sám, takže se to snad trvale odrazí i ve vztahu k návštěvníkům.

Včera bylo vidět, jak moc Plzni Hradiště chybělo, protože jeho příznivci se bleskurychle vrátili. A vraceli se k pohodlnějšímu posezení, do hezčího a lepšího vybavení a k příjemnějšímu personálu. Mohou se ještě těšit na návrat dalšího místního koloritu: obsluha totiž kdysi vyvolávala jídla, která vyžadovala čas na přípravu, z amplionu. Hosté sice měli z "hlášení" pocit, že opečená sekaná přijela na druhou kolej, ale čekající hladovci zaslechlisvolávání ke krmení i ze vzdálenějších míst areálu.

Místo je ideální nejen pro sportovní, ale také kulturní aktivity - věřme, že brzy inspiruje některý z plzeňských spolků. Třeba ochotníci z nedalekých Černic chystají premiéru: a repríza v Hradišti by mohla být chutným bonbónkem.

Na závěr je třeba vyslovit přece jen jedno postesknutí: vhledem k počtu řek a soustavě Boleveckých rybníků je s podivem, že takhle vyhlášených míst není mnohem víc. Přitom by to mohla být další z plzeňských specialit.