Petr Holub: Nízké mzdy a ještě žijeme nad poměry
Velkou slávu, pokud jde o mzdy, tuzemští zaměstnanci v minulých letech nezažili. Například loni vyrostly o něco víc než o sedm procent. To je v aktuálním srovnání podle Eurostatu sice nadprůměrný nárůst, ovšem Česko mělo v rámci Evropy také nadprůměrně vysokou inflaci. Pokud se tedy srovnává, jestli víc rostly mzdy nebo inflace, pak Česko patřilo mezi ty státy, kde byla inflace vyšší. Jak se říká – mzdy v reálném vyjádření tu klesaly.
Pohled zaměstnanců je tedy jednoznačný. Pracovali jsme jako vždycky, jenže nakonec jsme si za vydřené peníze nemohli koupit ani tolik jako rok předtím.
Čtěte také
Ovšem naprosto jiný pohled mají zaměstnavatelé. Z jejich perspektivy jsme si naopak žili nad poměry. Tržby například v minulém roce rostly jen minimálně, dalo by se říci, že stagnovaly. Přesto se mzdy o poznání zvýšily a ukously tak firmám z dosavadních zisků.
Nad tím může většina lidí v klidu mávnout rukou, upozorňuje například ekonom Petr Bartoň. Mzdy přece nemohou odpovídat každoměsíčním nebo každoročním výkyvům v tržbách podniků. Někdy jsou prostě výnosy menší a platy je třeba udržet. Když podniky začnou vydělávat víc, karta se pro ně obrátí k lepšímu.
Vysoké pracovní daně
Nejistota přesto zůstává a nevychází pouze z obavy, že se prosperita jen tak nedostaví. Ze srovnání Eurostatu vychází, že nejen v roce 2023, ale také v posledních čtyřech krizových letech tuzemské mzdy rostou rychleji, než je evropský průměr. To mají Češi společné s ostatními zeměmi z bývalého socialistického bloku.
Čtěte také
Na první pohled na tom není nic špatného. České mzdy jsou přece výrazně nižší než v západní Evropě, proto nemůže vadit, když o něco vyrostou. To ovšem platí jen v případech, když spolu se mzdou roste také produktivita práce.
Pokud by tomu tak nebylo, podniky se postupně začnou dostávat do potíží. Přesně tento případ nastal během čtyřleté krize ve většině zmíněných východoevropských států, a jak známo, nejhůře si vedlo hospodářství v Česku.
Tento vývoj má ještě jeden důležitý a nepříjemný dopad. Z krize mohou každý stát vytáhnout jen investice, často ty zahraniční. Každý investor si ještě před rozhodnutím, kam půjde, může kromě cen energií vyhodnotit, jak vysoká je v každé zemi cena práce, a kolik se tedy dá na investici vydělat.
Čtěte také
Po vývoji několika posledních let, tedy nulového růstu ekonomiky a průběžného navyšování platů, najednou česká práce patří vzhledem ke své produktivitě v Evropě k nejdražším. Pokud si to ovšem spočítají investoři, pak půjdou investovat jinam, kde je práce levnější nebo kde se víc vyplácí, a Česku se vyhnou. Pak už zbývá jen křišťálová koule, která nám řekne, kdy a jakým kouzlem dojde k ekonomickému oživení.
Samozřejmě nejde o tak fatální problém. Například je možná daňová reforma, která práci zlevní tím, že sníží její zdanění – a je známo, že v Česku jsou pracovní daně včetně pojištění nejvyšší v Evropě.
Každá země, která nemá úplně nejlevnější práci, také může začít investovat do nějakého perspektivního odvětví a překonat v něm svou produktivitou ostatní. Nic z toho se však nedostaví samovolně, nejdříve se musí konkrétní problém definovat a pak vyřešit. Zatím ovšem není slyšet, že se do toho někdo pustil.
Z pohledu zaměstnanců zkrátka není současná situace úplně skvělá. Reálné mzdy se snížily, přesto lze říci, že si ještě žijeme nad poměry. Z toho pak logicky vyplývá, že se tyto poměry v dohledné době nebudou zlepšovat. Ale samozřejmě stále platí, že lepší práci je možné najít vždycky.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
