Pavel Hejduk: Jsem v životě úspěšný, když nebydlím v Paláci Ehrlich?

Doručili mi pozvánku na slavnostní otevření Paláce Ehrlich v Plzni. Rukopis stavbě vtiskl slavný architekt, výtvarník a designér Bořek Šípek. Mimo jiné se staral o fasádu domu, recepci s lobby nebo koupelny. Z 53 nejluxusnějších bytů v Plzni se zatím prodala polovina, první vlastníci se do nich nastěhují koncem října.

Ceny jsou pro Plzeňany vysoké. Za nejlevnější byt, garsonku ve druhém patře o rozměru čtyřicet metrů čtverečních, zájemce zaplatí 2,4 miliónu korun. Naopak ten nejdražší se nachází v patře devátém, včetně teras má přes tři sta metrů čtverečních a stojí 21,5 miliónu. Už i proto měla pozvánka motto: "Čím váženější lidé, tím ve větším přepychu žijí. Palác Ehrlich znamená absolutní špičku luxusního bydlení. Rozmazlete se a ukažte všem ostatním, jak úspěšní jste v tom, co děláte." Dopsáno: "Slavnostní otevření pod záštitou ministra kultury, bohatý raut."

Začal jsem přemýšlet, jak jsem úspěšný. Překontroloval jsem stav na dvou dlouhodobých hypotékách a začal otvírat šatník a hledat takové značky jako Hugo Boss, Lacoste, Calvin Klein, Yves Saint Laurent. Ze skříně se mi ale vysmíval OP Prostějov, a to ještě z dob své největší slávy. Po půlhodině jsem dal konečně dohromady pár ponožek bez děr a začal těžký výběr bot. Polobotky na den všední i polobotky na dny sváteční byly sešlapané a tenisky špinavé od včerejšího deště.

Pochopíte, že na mne padla deprese. Začal jsem vážně pochybovat o tom, co jsem si až doposud o sobě myslel: že jsem úspěšný muž středního věku, sám se sebou spokojený, který se jen neumí rozmazlovat a neukazuje všem ostatním, jak je úspěšný při splácení hypoték.

Nepatřím k těm, kteří stahují kalhoty, když je brod ještě daleko. Natáhl jsem proto na sebe staré dlouhé černé plandavé kalhoty, půjčil si od manželky dlouhý pletený svetr a velikou keramickou brož, která se vyjímala na černém triku. Tenisky jsem vykartáčoval a vyrazil pěšky směrem palác Ehrlich. Pochopitelně až potom, co jsem se přesvědčil o tom, že mi v garáži nestojí ani BMV, ani Ferrari, ale opráskaný Opel.

Vstoupil jsem do absolutní špičky bydlení v Plzni, aniž by na mě někdo chtěl pozvánku. Jedna z krásných hostesek mi dokonce říkala mistře a uvedla mě mezi značky Hugo Boss a Calvin Klein, kteří, jak jsem viděl, se pozvánkou pochlubit museli. Ilona Machálková je nejen krásná, ale i krásně zpívala. Na rautu jsem se pustil do mušlí a snad i za to, že mi je žena denně nepřipravuje, jsem jí pokecal svetr. Byty, které mi průvodci nabízeli, byly nádherné. Nakonec Šípek umí tahat čáry po projektech, to nemusím rozvádět.

Když jsem vyšel z paláce do parku, u muzea postávala, ležela a popíjela parta bezdomovců se psy. "Hele kámo, nemáš nějaký drobáky na rohlík?!" pokřikovali a nastavovali ruce. Zrychlil jsem krok. Těžko bych jim asi vysvětloval, že chci být váženější, úspěšnější a tak že nemám na rozhazování. Ani peníze, ani sebevědomí. Natož abych někoho rozmazloval drobnými na rohlík.