Obyčejná úmrtí
Co má společnost dělat, jak se má bránit před lidmi, kteří se opijí a zabijí nepřipravené živé čekající na tramvaj, před lidmi, kteří někde seženou nějakou pistoli a třeba v sobotu dopoledne zastřelí v centru města jiné nepřipravené, jak se má společnost bránit a co má dělat aby zamezila prodej drog dětem, které dealeři tím prvním kšeftem odsuzují k dávkované smrti? Odpověď na tyto otázky hledá v komentáři Jiří Tomáš Blažek.
Společnost musí začít brát tato úmrtí nikoliv jako statistickou pravděpodobnost úchylky světa lidí, společnost musí začít brát tato úmrtí nikoliv jako povinnou daň svobodě a už vůbec nezatahovat do okruhu podezřelých demokracii; to je tvrzení velmi laciné, protože velmi draze zaplacené miliony jednotlivých politických totalitních smrtí.
Nezbývá než vysvětlovat, a to do nekonečna vysvětlovat dětem a jejich rodičům, že smrt není filmový záběr, televizní šot, že jde o skutečné ukončení životních funkcí, že toto není game over, že zde se za desetikorunu další život nenabízí, že není zbytečné lidem vysvětlovat a stále připomínat opatrnost jako opak lehkovážnosti, protože příští týden se jich zase na silnicích několik zabije, že žloutenka typu A, B, nebo C, není v kombinaci o mnoho lehčím umíráním než AIDS prostý, a že když někdo umře, je to, alespoň pro tento svět, napořád.
Nelze předpokládat, že ze světa hrůzou z osvěty dobra a člověčenství zmizí šílení vrazi, lupiči klenotů a benzinových tržeb, že se dealeři dají na pokání a z vysílání rozhlasových zelených vln budou slyšet jen veselé zprávy. Je ale možné to těm úchylným bestiím tak otrávit, že dostanou strach z počtu a dokonalosti průmyslových kamer; nepříjemné ostatním, možná, ale funguje to. Je ale možné těm třebas hodným, ale nerozvážným řidičům vzít předem možnost nerozvážnými být například nevydáváním řidičských průkazů jako zboží; nepříjemné, ale efektivní, protože nadměrná roztržitost sice může být půvabná ve společnosti, ale ve stokilometrové rychlosti na vtipu ztrácí právě tou rychlostí často tragické pointy. Lze tedy předpokládat, že jinudy než tak, že si sami zpřísníme mezilidská pravidla obecně osobních, leč mezilidských svobod, cesta k trvale udržitelnému životu nepovede.
A tak, jestliže už k těm zrůdnostem došlo, musí být vyšetřen a potrestán zločin na Americké, stejně jako byl vyšetřen a potrestán ten na Klatovské. Žádný z nich ale nesmí být nikdy zapomenut. Ne ze msty. Ze zásady. Že soud, dokonce ten nejvyšší z nejvyšších promlčí zločin prokurátora Vaše vůbec neznamená umenšení jeho skutečné viny, což vědí jistě i ti soudci, soudící dle zákonů. Ani Vaš, ani onen řidič, ani ten A tak, jestliže už k těm zrůdnostem došlo, musí být vyšetřen a potrestán zločin na Americké, stejně jako byl vyšetřen a potrestán ten na Klatovské. Žádný z nich ale nesmí být nikdy zapomenut. Ne ze msty. Ze zásady. Že soud, dokonce ten nejvyšší z nejvyšších promlčí zločin prokurátora Vaše vůbec neznamená umenšení jeho skutečné viny, což vědí jistě i ti soudci, soudící dle zákonů. Ani Vaš, ani onen řidič, ani ten gangster z Americké neměli právo rozsvítit svým obětem před očima nápis game over. Porovnat zrovna tato úmrtí nelze, ale všimněme si, že v nějaké formě se u všech nakonec projevila zbabělost pachatele. Lhostejno zda před či po činu, lhostejno zda před či po rozsudku.
Co má společnost dělat a jak se má bránit? Společnost netvoří pouze hrdinové typu Heliodora Piky, kterého zabila Vašova tupostí ozbrojená justice v čase národní nesvéprávnosti, nebo vskutku statečný chodec, co byl zastřelen, když chtěl zadržet vraha mladé ženy. Možná ale můžeme začít tím, že nebudeme tak snadno ukončení životů nevinných lidí pokládat za studená statistická vyrovnání a za obyčejná úmrtí ve zprávách, ale za neobyčejně vážný fakt, že když někdo umře, je to, alespoň pro tento svět, napořád.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
