O trochu jiných víkendech
V ateistických Čechách je velká koncentrace kostelů a kapliček. Řada z nich je v havarijním stavu a mnohé už žádná budoucnost nečeká. Ale některé mají naději díky nadšencům. Jeden takový příběh kostelíka s blížícím se šťastným koncem převypráví v následujícím fejetonu Jana Kořínková.
Také chodíte po víkendu v poněkud "šimpanzím" stylu - pomalu, přihrbeni, s rukama, které se zdají být o pár centimetrů delší? Jistě, jsou to následky toho, že jsme se za dva volné dny snažili na své zahradě, chatě, chalupě strhnout takové množství práce, které by spíš příslušelo celé partě zedníků a zahradníků. Jenže při odjezdu je pro nás velkou odměnou pohled na veselé záhony rozkvetlých květin, posekaný trávník, natřený plot.
Když se nám počátkem devadesátých let otevřely hranice, všemožné prognostické studie tvrdily, že se ten ve světě nebývalý fenomén, kdy na málem jednu českou rodinu připadá v průměru jeden rekreační objekt, rázem stane minulostí. Kdopak by vysedával před chaloupkou, když se konečně může posadit na náměstí svatého Marka v Benátkách? Pravda, vyrazili jsme tam a ještě jinam... a po návratu jsme si o těch cestách vyprávěli - se sousedy na chatě. Fenomén zůstal. Češi se v dnešní době sice rádi podívají čas od času do cizích zemí, ale značná část z nich dál pobývá přes týden doma ve městě, o víkendech převáží tak jako dřív půl domácnosti na venkov, kde si zvelebuje svá rekreační obydlí.
Jsou dokonce i tací, (zaplaťpánbůh za ně), kteří, když si opraví tu vlastní chaloupku, se pustí v jejím okolí do dalšího díla. Na kopci v Křivcích nedaleko Bezdružic stojí kostel svatého Martina. Před pár lety byste ho v křoví, které by mohlo zdárně chránit spánek Šípkové Růženky, možná ani nezahlédli. Vstoupit do zchátralé stavby bylo velmi nebezpečné, navíc se stal kostelní areál velkým smutným smetištěm.
A teď se znovu stává dominantou půvabné vísky. Jak se to podařilo? Syn manželů Bockových z Františkových Lázní před pár lety koupil v Křivcích chalupu, a se svou partnerkou se tam usídlili nastálo. Maminka Helena s tátou Jiřím za nimi jezdí o víkendech. Vůbec se jim nelíbilo, že se mají koukat na smutnou zchátralou stavbu, která tu přitom lidi z širokého okolí vítala po staletí. Založili proto spolu s dalšími nadšenci občanské sdružení Martinus, a Plzeňská diecéze, když ji o svých plánech přesvědčili, na ně objekt bezplatně převedla.
To bylo před pouhými třemi lety a dnes se musí svatý Martin na nebesích radovat, když vidí, jak mu tam dole renovují svatostánek. Samozřejmě, kdyby nebylo na jedné straně sice nesmírné chuti do práce, ale na druhé straně nezbytných dotací, tak by se to nepovedlo. K 11.11. loňského roku ( na svatého Martina) si to paní Bocková spočítala a věřte - nevěřte, došla k částce, která díky financím z programů na obnovu památek, příspěvků kraje, nadací, čítá také čtyři jedničky - 1 milion 111 tisíc korun. Je v tom mimo jiné i 10 tisíc, které na opravu kostela věnovala jedna dobrá duše z Plzně - shodou okolností v den Heleniných narozenin. Že by svatý Martin udělal zázrak? Plzeňský kraj letos poskytne 800 tisíc - a tak bude možné už zcela dokončit opravu střechy, a navíc zbyde i na věž.
V celé diecézi, která de facto pokrývá Plzeňský a Karlovarský kraj, máme na 500 kostelů. Z nich je v perfektním stavu pouhých 70 a na druhé straně až 150 kostelů je ve stavu havarijním. Na jejich opravu církev nemá dost peněz. Proto biskup František Radkovský velmi podporuje všechny snahy dobrovolníků o renovaci a oživení chátrajících kostelů, kde se pak mohou konat výstavy, koncerty. Opět se stávají místem, kde se lidé setkávají. A takových památek, které v našem regionu pomáhají zachraňovat místní lidé spolu s chalupáři ve svém volném čase, přibývá. V Křivcích nezůstávají jen u kostela. Členové sdružení Martinus se teď pustí do návsi. Třetí květnovou sobotu se sešli v kulturním domě v Bezdružicích, aby probrali se zahradním architektem své nápady a náměty, jak prostor co nejlépe zvelebit. Už za rok prý ohlásí hotovo a na omlazené návsi pak bude velká sláva. A svatý Martin nahoře na obláčku bude spokojeně kývat nohama, jak se do malé vísky, kde málem dávaly lišky dobrou noc, vrací život.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
