O toleranci

Víte z kterého jazyka převzala čeština slovo tolerance? Za chvíli se to dozvíte. Právě tolerance je totiž předmětem zájmu Svatopluka Holce v jeho příspěvku.

Francouzský osvícenec Voltaire kdysi v polemice pronesl tato slavná slova:
"Hluboce s vámi nesouhlasím, ale budu do konce svého života bojovat za to,
abyste svůj názor mohl svobodně hlásat". Hovořil vlastně o toleranci čili o
snášenlivosti. Řecké sloveso "tolerai" se skutečně překládá jako "snášet".
Snášet ne snad jako slepice vejce do kukaně, ale snášet jiný názor než je
zrovna ten můj, umět vzít v úvahu i jiné stanovisko. Někdo fandí Slavii,
někdo Spartě, jiného kopaná nezajímá vůbec. Ale to přece není důvod k tomu,
aby se lidé mezi sebou dávali do pranice či si začali nevybíravě nadávat.
Znamená to jenom, že nikdo z nás prostě nemůže být přesnou kopií toho
druhého.

Několik týdnů máme u nás novou vládu. Někomu se její první kroky mohou
líbit, jinému právě naopak. Volby každopádně ukázaly, že alespoň některých
politiků už máme opravdu plné zuby. Ale všiml jsem si: až na několik málo
výjimek - kupříkladu madame Petru Paroubkovou s jejím neuvěřitelně pouličním
výkřikem o cestách některých zvolených političek k moci přes postel - se v
případě vlády v médiích setkáme někdy i s velmi kritickými hlasy, ale už
nikoli s vyloženými sprosťárnami. Přitom tato vláda bude muset být vládou
přísných. Můžeme se dohadovat, jestli léta neřešené a odkládané otázky víc
zavinila vláda levá nebo pravá - měli jsme obojí. Dnes jsme každopádně a
konečně i nahlas zjistili, že líp nám v nejbližší době nebude a každý z nás
to nějak pocítíme. Odkládat nazrálé problémy, hospodařit bez rezerv a na
dluh se prostě jednou musí nevyplatit.

Dohoda|foto: Comstock Images

Na podzim nás čekají komunální volby a obnova třetiny Senátu. Chci jen
doufat, že se v předvolební kampani nebudou vyskytovat minimálně dvě věci.
Jednak nesplnitelné sliby, kupříkladu třináctý důchod, který se ovšem záhy
smrsknul jen na jakýsi přídavek. A dále, že nebudeme svědky opakování
slvaného Haškova projevu na předvolební schůzi Strany mírného pokroku v
mezích zákona, kde prohlásil: "O svých protikandidátech nemohu říci nic
dobrého" - a začal na ně (možná oprávněně) dštít oheň a síru. Opravdu bych
nemohl volit někoho programově netolerantního, někoho, kdo se už před
volbami chová hulvátsky. A také si myslím, že dvacet let po Listopadu by se
už na kandidátkách skoro neměli vyskytovat lidé, kteří do té doby byli
aktivními členy některé z tzv. stran Národní fronty. Dejme konečně
příležitost lidem minulostí nezatíženým.

I tolerance totiž má své hranice. Sotva lze tolerovat "takylidi" dodnes
obhajující jeden ze dvou totalitních systémů, které zažila moje generace a
které stály milióny životů nevinných lidí. Sotva lze tolerovat zloděje,
vrahy, tuneláře, korupčníky či kmotry o jiných podobných chytrácích nemluvě.
Neméně to platí o povýšenosti, aroganci či elementární neslušnosti. Zlo,
špatnost, hulvátství nelze tolerovat v žádné době. Tu naši nevyjímaje.