O společném osudu

Věříte na osud? Myslím, že většina z nás zažila nějakou příhodu, která potvrdila, že věci mezi nebem a zemí prostě existují. Když odešla naše předchozí fenka v požehnaném věku 14 let do psího nebe, rozhodli jsme se nejprve, že už svůj další život s žádným pejskem nespojíme. Synové, které doprovodila do dospělosti, už mají své životy a my, jejich rodiče, se budeme zabývat jinými aktivitami. Když ale odezněla největší bolest z odchodu naší čtyřnohé přítelkyně, začalo se nám stýskat - po radostném vítání, společných procházkách v lese, přítomnosti nejvěrnějšího kamaráda, jímž pes je. Nějaký čas jsme odolávali.

Pak se mi ve snu zdálo, že máme malou střapatou rezavou psí holku. Za několik týdnů nám známá veterinářka zavolala, že se na ni obrátili majitelé štěněte, křížence kokra, které nemohou udat. Ani trochu jsme neváhali - hned jsme se k těm lidem vypravili. U dvířek poskakovalo střapaté malé psí rezavé stvoření a velice se radovalo, že přicházíme. Beze strachu nasedlo do krabice a nechalo se odvézt do nového domova. Od té doby je Rézinka u nás a přinesla nám mnoho radosti. Narodila se v době, kdy se mi o ní zdálo. Je třeba něco dodat? Je náš osud a my její.

Logo|foto:Český rozhlas

Dobře víme, že ne všichni pejskové prožívají svůj život v milující rodině. Třeba Mikulka. Vloni v červnu byl do plzeňského psího útulku přivezen nalezený pes, napadený jiným psem, hodně pokousaný a ještě k tomu velmi zanedbaný a zablešený. Protože měl největší rány v místě krční páteře, hrozilo mu ochrnutí. Bezmocně ležel, nehýbal se, nemohl se sám ani napít. Po operaci svitla naděje a tak se pomaličku začalo s rehabilitací. Nejdříve masáže, potom cvičení. Po několika týdnech se posadil a s pomocí ošetřovatele se mohl napít a nakrmit. Byl velmi trpělivý. Veškerou manipulaci snášel dobře a vděčně olizoval ruku ošetřovali, který se o něj staral. Později začal pomalu chodit. A od podzimu už běhá, je to zdravý, temperamentní pejsek. Teď čeká v útulku na hodného páníčka. Snad mu ho osud přivede. V útulku se o své svěřence vzorně starají, ale proč má žít za mřížemi, když nic neprovedl?

Nebo německá doga Eli. Do útulku ji nálezkyně přivedla v srpnu 2010. Byla podvyživená, měla zánět v obou uších, tělo plné otlaků, byl na ni žalostný pohled. V útulku se dávala pomalu, ale jistě dohromady po fyzické i psychické stránce. Nedůvěra k lidem jí ovšem zůstala poměrně velká. Letos v lednu přišli zájemci, kteří měli zkušenosti a moc chtěli Eli pomoci. Docházeli na zkušební vycházky a po nějaké době si Eli osvojili. Po týdnu telefonovali, že musí Eli vrátit, protože nezvládá pobyt v bytě – nechtěla zůstávat sama. A tak se Eli vrátila zpět do útulku. Její adopce chce opravdu hodně trpělivosti a času. Snad se někdy Eli poštěstí a ty opravdu své lidičky najde.

Psi|foto:Fotobanka stock.xchng

Nebude to asi jednoduché. Útulek pro zvířata v nouzi na Borských polích v Plzni má v těchto dnech všechny kotce plné, což je na první měsíce roku neobvyklé. Zhruba 40% jsou pejskové, kteří se zatoulali a po nějaké době se vrací ke svým majitelům. Zbytek ale čeká na adopci. Zájemci přicházejí, ale ne v dostatečném počtu. Provozovatelé útulku se také bojí, že se mohou množit případy, kdy se lidé zbavují psa z ekonomických důvodů. Nedávno totiž našli v lesíku za útulkem přivázaného bernského salašnického psa s dopisem od pána, že se o něj nemůže starat.

Věřme ale, že velké a malé psí holky a kluci všech možných ras a směsí, kteří žijí v útulku na plzeňských Borských polích mají ve hvězdách psáno, že se potkají se svým pánem či paničkou, obohatí jejich život a najdou domov. Stačí se podívat na webové stránky www.utulekplzen.cz, zavolat na 724 317 314 a nebo se přijít do útulku podívat. Osud už to zařídí.