O šlechtictví...

Není u nás příliš dobře vnímáno šlechtictví. Jako by to horší než kapitalisté byli lidé. Máme tak nějak zakořeněn v sobě obraz zloducha feudála a zhovadilého drába. Také car je spíš kruťas než báťuška, což nám zase namluvil bolševik, aby mohl revolučně popravit i jeho děti. Chytrý princ a moudrý i hodný král, to jsou jen pohádkové figury, o kterých nevíme, kde se vzaly. Víme to, ale tajili jsme to hodně dlouhé desítky let. Králové, princové, ale také knížata, hrabata a jiní šlechticové, byli opravdu povětšinou hodní, protože humanitně velmi vzdělaní, byli povětšinou skutečně i moudří, a protože jim vždycky záleželo na jméně, povětšinou byli také opravdu šlechetní. Byli, a jsou. Povětšinou, říkám, nepřimlouvám se před rozhodnutím soudů o žalobách pana Kinského.

Co je na šlechticích a na šlechtictví lidem tak protivného, říkám si vždycky, když mně někdo pohoršeně upozorňuje na to, že oslovení pane hrabě nebo pane kníže je u nás zakázáno už od vlády pana prezidenta Masaryka. Vím to. Ale jsou lidé, kterým ten řádně zděděný titul sluší daleko více a přiléhavěji, než jiným jiné a demokraticky povolené, byť třeba koupené generální tituly. Navíc, a to mnohým podvědomě vadí nejvíc, ze šlechtice je šlechtic cítit, vyzařuje z něj to fluidum výjimečnosti. Jsem dalek poklonkování a nemístného obdivu, ale všimněte si té emanace, až budete někdy v dosahu někoho z dobrého rodu. A mimochodem, z těch zlých to šlechtictví neucítíte. Jen tam je, kde je i ta šlechetnost. A pak také vadí majetek, volný život, báječné plesy, jachty, a tak dále. Právě to "a tak dále", to nejistě dlouhé pokračování výhod a majetků, to tajemno možných přepychů a také milostných pletek. A jistotu předků několik set let zpátky mají ti šlechtici, což také není obvyklé.

Logo|foto:Český rozhlas

Co lidé nešlechtičtí nezávidí, to jsou šlechtické povinnosti. Způsob prokazování odpovědnosti za sebe, za rodinu, za své zaměstnance. Objem neviditelných, ale k zachování kreditu jména nutných povinností, dokonalé a dokonale dodržované smlouvy pouhým rukoudáním, a je toho mnohem víc, co šlechtic musí konat, aby mohl šlechticem být. Slovo šlechtice platí, důvěra je prostorem, slovo nejtvrdší měnou.

A nedělají blbosti, šlechticové. Nemluví ze mě monarchista, když vážně říkám, že vládě vzdělaných, moudrých a šlechetných králů by se nemohlo stát, aby z vedení nějakého svého elektrárenského monopolu vyhodila jediného jejího člena, který má glejt na řízení atomových elektráren. Našim nešlechtickým vladařům se to stalo. A že ty elektrárny teď možná zaplatí pokutu! Nezaplatí. Jsou naše, zaplatíme si ji zase my. Tohle by šlechtic nedopustil. Moudrost a odpovědnost, a některým ve vládě ještě i to vzdělání asi chybějí. Buďme šlechetní a nechme je věci napravit, ne? Moudří lidé by to udělali, šlechetní šlechtici určitě.