O sbírce architektury

Kdyby ten pohled mohl zabíjet, tak už vám teď nic nepovídám. Samozřejmě přeháním, ale opravdu jsem vzbudila u inženýra architekta Petra Domanického opravdové zděšení, když jsem se přiznala, že jsem nedávno spálila některé pohlednice z první republiky, které schovával ještě můj dědeček. Vždyť tam mezi nimi mohly být poklady, fotografie plzeňských budov z první poloviny dvacátého století! No, stalo se.

Ten pohled kurátora sbírky architektury Západočeské galerie byl na místě. Působí v nově vzniklém oddělení od října minulého roku a jeho pátrání po historii vzniku zajímavých domů v našem regionu je přímo detektivní! Velmi si cení toho, že ředitel Západočeské galerie Roman Musil rozhodl o tom, že se galerie bude architektuře systematicky věnovat.

Logo|foto:Český rozhlas

Není to samozřejmě tak, že by vzal nějakou budovu a dal ji do galerie, ostatně ta stále čeká na svůj nový stánek, kam by se konečně důstojně umístily všechny sbírky, i nově vznikající sbírka architektury. Na rozdíl od výtvarného umění, kdy se sbírají samotná díla, u architektury se shromažďuje jednak dokumentace z doby, kdy byla určitá budova postavená, také korespondence, která se vztahuje k významnějším stavbám, dobové fotografie z doby, kdy byla stavba nová. U veřejných budov bývají tyto písemné dokumenty v archivech uložené, u soukromých budov, pokud existují, tak je vlastní potomci prvotních vlastníků, současní majitelé, příbuzných architektů. Proto na ně Petr Domanický velmi apeluje, aby, pokud jde o nějakou zajímavou, neobvyklou a cennou stavbu, je proboha živého nevyhazovali, poslali do západočeské galerie a nebo kurátora kontaktovali. Mohou se domluvit na daru, odkoupení či alespoň pořízení kopií.

Galerie považuje za prvořadý úkol zmapovat dobu přelomu 19. a 20. století a dobu meziválečnou, kdy vznikala architektonická díla naprosto mimořádná a zatím tomu byla věnovaná velmi malá pozornost. Ale i období padesátých a šedesátých let je z hlediska architektury v našem koutu země zajímavé.

Z meziválečného období se v Plzni můžeme chlubit především veřejnými budovami, které vznikaly ve 20. létech, například zástavbou na nábřeží řeky Radbuzy. Patří tam budova polikliniky či takzvaný Mrakodrap. (Budova lázní také, ale je to jiný případ, padla na ni ve válce bomba a byla po válce přestavěná, nyní chátrá a stále čeká, zda se dočká lepšího osudu). Ale ostatní budovy jsou nadčasové a byly tak poctivě navržené a postavené, že přesto, že desítky let neměly řádnou údržbu, vydržely bez větších investic.

Logo|foto:Český rozhlas

Zásadní je v Plzni rovněž období třicátých let, funkcionalismus, kdy opět na nábřeží Radbuzy vzniklo několik velmi významných staveb, například policejní ředitelství, Korandův sbor. Z té doby je škola Luďka Pika v Doubravce, vilové čtvrti v Bezovce, na Lochotíně, řady bytových domů na Borech a podobně. Ta doba je zajímavá i z hlediska urbanismu - vznikla Americká třída od mostu přes Radbuzu k nádraží.

Architektonicky zajímavá jsou samozřejmě i další města v kraji. Přední místo v tomto ohledu patří Sušici, kde se v meziválečném období propojila prosperita města, vyvolaná tehdy vzkvétajícím průmyslem s velmi osvícenou postavou tehdejšího starosty. Do města přivedl několik pražských architektů s úmyslem vybudovat moderní reprezentační město, které zároveň bude východiskem pro turisty na Šumavu a to se mu podařilo.

Zajímavé jsou i Rokycany, Domažlice, Klatovy, kde je rovněž řada kvalitních budov z dvacátých, třicátých let. Bude jistě zajímavé časem se všemi těmi poklady seznámit na výstavách veřejnost. Ale to právě velmi záleží na tom, jaké podklady se kurátorovi sbírky architektury Západočeské galerie Petru Domanickému podaří vypátrat a získat.