O reklamě

4. leden 2010
Publicistika

Úvahám o reklamě se stěží někdo vyhne. Útočí na nás ze všech stran, z médií, z obchodů, ale i z ulice.

Otec zakladatel světoznámé automobilky Ford kdysi prohlásil: kdybych měl pět dolarů, dám tři na reklamu. Naše české úsloví zase tvrdí, že dobré zboží se chválí samo. Má pravdu - ovšem nejdřív se musím o tom zboží vůbec dozvědět. Proto reklama či propagace toho či onoho tovaru v konkurenci podobných, nemluvě už o zcela nových, má nepochybně své oprávnění.

Jiná věc je úroveň reklamy třeba jen z hlediska zdravého rozumu. Bylo by liché vyčítat autorům i výtvarně hezky vyvedené reklamy na jedno české pivo, uvádějící, že je vyrobeno z křivoklátské vody, žateckého chmelu a kvalitního ječmene, že předváděného ječmene by nikdo pořádné pivo neuvařil, protože autoři - nejsouce agronomy - ukazují sice ječmen, ale krmný. Horší to už je když jdu přes ulici a čtu: Budoucnost přichází. Za chvíli zas a ještě do třetice. Heslo sice vzbudí nějaký zájem, ale k ničemu nepřivádí. Že by nějaká nová sekta nebo výplod chorého mozku? Ještě jsem totiž neslyšel, že by budoucnost odcházela a že přichází, to je opravdu objev na Nobelovu cenu.

Jsou také reklamy vyloženě klamné. V jednom nedávno otevřeném marketu jsem slyšel rozhlas tvrdící, že denně kontrolují ceny jednoho tisíce nejčastěji kupovaných potravin, aby zaručili, že ty jsou nejnižší. Tak nevím. Buď máslo nepatří k běžným potravinám, nebo jejich reklama lže, protože máslo je u nich jedno z nejdražších v Plzni.

Co se mi také nelíbí jsou tak říkajíc černé reklamy. Nejen v Plzni jsou přeci pro plakáty vymezeny určité, často jednou firmou monopolně spravované, plochy. Plakáty na letecký den nebo letáky jedné - tuším dělnické - strany jsem našel napínačky připevněné dokonce na stromech. Přiznávám: strhnul jsem je. Také jsem nejednou viděl příslušně vybavené mladíky vylepující plakáty na jakousi hudební produkce kde se dalo - na sloupy veřejného osvětlení, zařízení zastávek hromadné dopravy, skříňky elektrorozvodů a podobně. Jindy zase byla celá ulice včetně domovních dveří polepena plakáty s telefonním číslem - jen utrhnout - kde vám slibují půjčku v jakékoliv výši - i když spíš jde o lichvářský úrok nebo dokonce jen způsob, jak z lidí vytáhnout peníze. Jen mne tak napadá: pokud má město málo úředníků, tak snad by mohli pomoci někteří nezaměstnaní aby dokumentovali tyto černoty a připravili podklady pro pokutování autorů. Ti jsou přece známi!

Aby bylo jasno: reklamě neutečeme a pokud se jí nenecháme ovládat, pak je to činnost bohulibá. Jsem pro reklamu pravdivou, slušnou neanonymní, publikovanou tam, kde publikována být má a je-li navíc ještě vtipná, tím líp! Vzít ale vlastní rozum do hrsti se vyplácí - a nejen při sledování reklam!

autor: Svatopluk Holec
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.