Novodobí otroci

V Plzni u Kalikovského mlýna se pěstují a prodávají jahody, ale přesto se k nám i v plné sezóně dovážejí jahody z Afriky. Umíme chovat pěkné králíky, avšak v obchodech najdeme jen králíky z Číny. Naši zahradníci dovedou vypěstovat výborný česnek, jenže v supermarketu si můžeme koupit jen dovážený. Zbytečné zboží se denně převáží přes celou zeměkouli, těžké kamiony otravují ovzduší, ničí silnice a zabíjejí lidi, vypadá to jako ztráta zdravého rozumu, ale nedá se to zastavit. Na otázku proč, slyšíme nesmlouvavou odpověď: Pro obchodní společnosti je to finančně výhodné. Potraviny z dalekých krajin jsou lacinější než tuzemské.

Na první pohled by se zdálo, že se málo snažíme. Proč bychom jinak nedokázali totéž, co lidé v Asii nebo v Africe. Ale je to mnohem složitější.

Pěstování rýže|foto: Zuzana Kostečková

Sledovala jsem zajímavý seriál na dokumentárním kanále Spektrum. Skupina mladých Angličanů, se rozhodla zkusit život dělníků v rozvojových zemích. Byli to mladíci a děvčata okolo dvaceti let, pocházející z velmi dobrých poměrů a přiměřeně sebevědomí a nároční. Přesto se odhodlali poznat i jiné stránky života.

Nejprve jsem viděla, jak pracují na rýžových polích. Stavěli hráze z těžkých jílových cihel, které si sami vykrajovali ze země. Na přiděleném úseku museli práci do večera dokončit, protože druhý den bylo nutno pozemek osít. S nohama v bahně pracovali do úmoru, přesto k nim farmář v podvečer přivedl pomocníky, aby hráz vůbec byla hotova. Nesplnili normu, tudíž dostali jenom část mzdy. Bydleli společně v dřevěné chatrči, kde se nájem vybíral každý
večer. Toho dne zůstali část nájmu dlužni a na jídlo jim nezbylo nic. Šli spát o hladu. A když se jim v příštích dnech třeba podařilo i normu překročit, nikdy jim výdělek nestačil na víc, než na ubohé ubytování, těstoviny a trochu zeleniny.

Putovali potom po dalších místech a dalších pracovištích. Třídili kávová zrna, nakládali žoky na vozy, kuchali kuřata, pracovali ve zlatých dolech. Dřeli ze všech sil, nikdy si však nevydělali na víc než na základní potraviny a primitivní nocleh. Zjistili, že ani jejich domorodí spolupracovníci, kteří měli praxi a vyšší výkon, na tom nejsou o mnoho lépe.
Živili rodiny na venkově a za svými dětmi mohli jet nejvýš dvakrát do roka. Do budoucnosti jinou perspektivu neměli. Mladí Britové si spočítali, že za den dřiny na kávových plantážích si všichni dohromady vydělali na jediný šálek kávy v Londýně. Kam se cestou ztratily všechny ty peníze ?

Kolona kamiónů - ilustrační foto|foto: Miroslav Zimmer

Bezstarostní Angličané se po otřesných zkušenostech vrátili domů jako bojovníci proti otrocké práci bezbranných chudáků, protože je hanbou naší civilizace. A s ní souvisí i nesmyslné převážení zboží, které ničí i naše domácí zemědělství a průmysl a jednou se nám nemusí vyplatit.