Naše příjmení 1

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

V dnešním jazykovém koutku se budeme zabývat problematikou našich příjmení. Skupina těchto jmen je nejen velmi rozmanitá, ale také velmi zajímavá, protože příjmení jsou zbavena významu slova, ze kterého původně vznikla a velmi často se od něho liší nejen pravopisem, ale i skloňováním. V běžném styku ztrácí příjmení svůj prvotní význam. Proto vůbec nevnímáme, že pan Malý vůbec není malý nebo, že slečna Divoká je ve skutečnosti úplně klidná.

Dědičná příjmení se vyvíjela postupně. Hlavním důvodem jejich používání byla potřeba rozlišit osoby stejného jména např. v obci nebo v nějakém kolektivu. Samo slovo příjmení dodnes naznačuje určitý vztah k osobnímu jménu - stojí "při jméně". Dalším důvodem byl samotný vývoj společnosti a zdokonalování veřejné správy. To vyžadovalo přesnou evidenci osob a tato potřeba vedla k ustalování příjmení nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Dědičnost a neměnnost příjmení byla u nás uzákoněna r. 1780. Dnešní grafická podoba příjemní se datuje od poloviny 19. století, kdy došlo k pravopisné reformě, která je základem moderního českého pravopisu.

A co všechno mohlo být v minulosti základem příjmení?
Velkou skupinu tvoří příjmení vzniklá z rodných a osobních jmen, existuje asi 150 přípon, kterými jsou tvořena. Základem příjmení jsou obvykle osobní jména, která se u nás vyskytovala po staletí. Jde o jména jako Jakub, Jan, Martin, Marek, Matouš, Mikuláš, Matěj, Václav, Petr nebo Šimon. Např. příjmení odvozené z různých podob jména Jakub má asi 1,5 % naší populace. Jedná se například o příjmení Jakubše, Jakubík, Kubíček, Kubišta, Kubela, Kubec nebo Kubovec.

Existuje však řada dalších příjmení. Kupříkladu tvořená z místních jmen. Skupina českých příjmení odvozených od názvů míst je opět velmi rozmanitá, patří sem jména jako Palacký, Kopecký nebo Pražák. Mnoho příjmení vzniklo také podle domovského znamení nebo podle erbu. Jsou to příjmení Kotva, Anděl ale i řada dalších.

Úplně neobvyklá nejsou ani příjmení Kovář, Fiala nebo Dlouhý. Ta patří do skupiny příjmení tvořených z apelativ, tedy z podstatných jmen, přídavných jmen, sloves, příslovcí, částic a citoslovcí obecného významu. Můžeme je ještě dále rozdělit na příjmení odvozená od zaměstnání, řemesel, nějakých charakteristických rysů duševních nebo fyzických, od událostí, od názvů nástrojů, jídel, od názvů zvířat nebo rostlin. Příjmení vznikala také z názvů dopravních prostředků, ze starých názvů chemických výrobků, ze slov označujících prostorové vztahy, množství, míru, ale také z názvů biblických osob, které jsou ztělesněním určitých vlastností.

Tady vidíme, že se při tvoření příjmení nechali naši předkové inspirovat v různých oblastech. Jako příklady můžeme zmínit příjmení: Pokorný, Menšík, Pekař, Kostka, Příhoda, Spousta, Bejček, Ryba, Malík, Sloup, Brada...

Doposud jsme mluvili převážně o příjmeních vzniklých z podstatných a přídavných jmen, existují i příjmení vzniklá z jiných slovních druhů. Jsou to příjmení, která vznikala ze sloves, a to z příčestí trpného, ojediněle také z přítomného času sloves a z celých vět. Jedná se o příjmení Hovorka, Mlčoch, Nepovím, Koupil, Kouřil nebo Stojespal. Příjmení jako Tenkrát, Prsk nebo Tydlitát se vyvinula z příslovcí a citoslovcí.

Doposud jsme neuvedli žádné příjmení, které by vzniklo ze slov cizího původu a i taková v češtině máme. Tato příjmení najdeme všude, kde se stýkají různé národní jazyky, setkáme se s tím prakticky u všech evropských národů. U nás se vyskytují nejčastěji příjmení německého původu. Je to například Miller, Schneider


DOTAZY

Zajímalo by mě, který tvar je správně. V balíčcích nebo v balíčkách?
Z obou možností si můžete vybrat, protože jsou správně obě. Tendence směřuje k užívání tvaru v balíčkách, protože tady nedochází k alternaci souhlásky v základu slova. Případů, kdy existuje dvojí podoba jednoho pádu podstatného jména je více. Např. kvítcích i kvítkách, střediscích i střediskách.

Jaké i/y píšeme ve slově tip/typ?
1. Tato slova se často pletou. Slovo tip s měkkým i pochází z angličtiny a původně znamená "hrot, ťuknutí nebo nápověď". Tipovat znamená dát dobrý tip, tj. předběžnou informaci při odhadu vítěze.
Na rozdíl od toho typ s tvrdým y je z latinského "typus" a z řeckého "typos" (ráz) a podle SSČ pro školu a veřejnost je to mj. souhrn jedinců se stejnými nebo podobnými znaky.

Kyž se řekne...

Jablko sváru - řecký král Péleus se ženil, pozval na svatbu všechny bohy a bohyně, ale zapomněl na bohyni sváru Eris. Když bylo svatební veselí v nejlepším, hodila uražená Eresis mezi hosty jablko, na němž bylo napsáno: Nejkrásnější bohyni. Samozřejmě byl problém určit, která bohyně je nejkrásnější. Nakonec o tom měl rozhodnout pastevec Paris - mezi Athénou, která mu za příznivý výsledek nabídla moudrost, Hérou, ta mu nabídla moc a bohatství, a Afroditou, jež mu nabídla nejkrásnější ženu světa. Paris odevzdal jablko Afroditě. Afrodita svůj slib splnila, ale nejkrásnější žena světa Helena byla bohužel zadaná, Paris ji musel unést. Válka pro krásnou Helenu potom trvala deset let.
autor: Martina Kyselová
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.

Zprávy z iROZHLAS.cz