Náckům NE!
Tuto sobotu byla Plzeň opět centrem pozornosti. V ulicích těžkooděnci a průvod s hesly psanými švabachem. Mezi Plzeňany, kteří s pochodem nesouhlasili, byla také Eva Klausnerová. Ta je autorkou následující poznámky.
14. března 1939 vyhlásilo Slovensko svůj samostatný štát pod nacistickou patronací. Podél našich hranic se formovaly kolony německých vozidel a mladí Němci pochodovali Prahou s cílem vyvolat pouliční rvačky. Prezident Emil Hácha opustil divadelní představení a urychleně odjel do Berlína, kam ho předvolal Hitler. Vůdce nechal nemocného starce čekat do hluboké noci a poté mu spolu s Göringem a Ribbentropem předložili k podpisu žádost o Hitlerovo převzetí českého národa pod ochranu. Hácha se bránil, při jednání omdlel, ale krátce před čtvrtou hodinou ranní všem výhrůžkám podlehl. Byl vyhlášen Protektorat Böhmen und Mähren, Praha byla uchráněna před zničením, ale nastal nám čas nesvobody, úpadku a ponížení na dalších 50 let.
Když jsem slyšela, že Plzeň chce 70. výročí těchto děsivých událostí připomenout pochodem mladých obdivovatelů Hitlera, připadalo mi to příšerné. Navíc protestní akce nebyly povoleny, a tudíž demokratičtí občané neměli na rozdíl od loňska ani určené místo shromáždění ani scénář své manifestace. A policie vydala doporučení, aby se obyvatelstvo raději neonacistům klidilo z cesty.
Ohlášený pochod měl začít ve 13 hodin. Přes všechny potíže začali už v půl jedné Plzeňané vytvářet hloučky na chodníku od divadla k poště a dál k Veleslavínově ulici. Naproti v Sadech Pětatřicátníků u parkoviště se scházelo hnutí Mládež proti nacismu. Občanské sdružení HUMR, které se zabývá lidskými právy, rozdávalo barevné plakátky s nápisem: Náckům ne! Uvědomělých lidí přibývalo, řady houstly, objevilo se i několik známých tváří, ale pochod nezačínal, i když na věži sv. Bartoloměje odbila druhá hodina. Teprve pak dopraváci odklonili automobily, těžkooděnci vytvořili řetěz, kterým překřížili jízdní dráhu, policisté v autech i na koních obklopili křižovatku a rámus hlídkujícího vrtulníku se mísil se štěkotem policejních psů.
Konečně původci všeho mumraje přicházeli. Byli to převážně mladí lidé a nesli transparenty s protižidovskými hesly vyvedenými stylizovaným německým písmem, jaké velice milovala Třetí říše. Další hesla vykřikovali, ale měli tak mizernou dikci, že jim nebylo rozumět. Ani protestující shromáždění nezůstávalo tiché. Každý držel nad hlavou svůj plakátek a mladí lidé, kterých i tady byla většina, pískali a svižně skandovali: "Nácky tu nechceme ! Hanba nacismu !" Bylo jim mnohem lépe rozumět, ale hlavně, bylo jich mnohem více.
Při návratu domů jsem už skleslá nebyla. Plzeň si důstojně připomněla to smutné 70. výročí. U Solní ulice se shromáždilo více lidí, než jich bývá při kladení věnců, a dali najevo svůj názor. Je to cennější než pouhé přihlížení, vždyť nebezpečí nových diktatur nikdy není zažehnáno navždy. Avšak ani ti, kteří se drží stranou, nezůstávají mimo hru. Kdo jiný než my všichni dohromady ten pochod s policejní ochranou zaplatil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
