Nacistická výročí
I tento týden si připomínáme výročí, které přesahuje české hranice. Obě data, o kterých budeme mluvit, souvisí s temnou historií nacismu. Tuto dějinnou epizodu těžko můžeme vymazávat z paměti. Násilně připravila o život 20 milionů Rusů, 6 milionů Poláků a stejně tak i Němců, 2 miliony Jugoslávců, 653 tisíce Francouzů, 503 tisíce Američanů, 400 tisíc Italů, 400 tisíc Čechoslováků a 388 tisíc Angličanů. Pamětníci těchto hrůz dosud žijí. A je v našem zájmu, aby se podobná katastrofa už nikdy nemohla opakovat. Více v zamyšlení Evy Klausnerové.
30. ledna tomu bylo 75 let, co německý prezident Paul von Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Byl to osudový moment, jímž začala německá i evropská katastrofa. Přesto k ní došlo jakousi hrou na formální demokracii. Hitlerova nacionálně socialistická německá dělnická strana, NSDAP, získala v listopadových volbách 33 % hlasů. V dalších, zmanipulovaných, to už bylo 50 % a ještě v březnu odhlasoval Říšský sněm předání plných mocí Hitlerovi. Za odměnu byl rozpuštěn a NSDAP se stala jedinou povolenou stranou. Vzápětí byl vydán zákon o ochraně rasy, Německo vystoupilo ze Společnosti národů a začalo stavět koncentrační tábory.
Od roku 1921 prokazovaly Hitlerovi velkou službu tzv. úderné oddíly, Sturmabteilunge, neboli SA. Skládaly se ze surových rváčů, přepadaly schůze jiných straníků a odborářů a beztrestně mlátily na ulici každého, kdo se jim znelíbil. Po Hitlerově vítězství se však vysokých postů nedočkaly. Vůdce chtěl vytvořit mocenský kartel s generály wehrmachtu a těm SA vadila. Noc dlouhých nožů není roztomilým bonmotem, jak si myslí někteří čeští politici. Název označuje krvavé drama pokračující podlosti. 30. června 1934 dal Hitler 70 nic netušících a většinou spících funkcionářů SA povraždit. Měsíc poté zemřel Hindenburg, Hitler převzal i roli prezidenta a začal připravovat válku.
Dodnes se znovu a znovu ptáme, jak mohli vzdělaní a pracovití Němci slepě následovat zločince, který popíral veškerou evropskou kulturu. Německo ale mělo své zvláštnosti. Už v 19. století považovalo za nejlepší možný stát militantní Prusko. Ani po zániku císařství nerozvíjelo občanskou společnost, ale spíše pěstovalo vojenské ctnosti. Lidé dávali přednost poslušnosti před vlastním názorem a hlásili se k přepjatému vlastenectví. Na Anglii a Francii Němci žárlili a parlamentní demokracií v skrytu pohrdali. Připočteme-li k tomu poválečnou bídu a ponížení, snáze pochopíme ječící davy se vztyčenou pravicí. Málokdo z oněch oddaných řadových nacistů byl schopen dohlédnout konců Hitlerovy vlády.
3. února tomu bylo 65 let, co německý generál Friedrich Paulus podepsal kapitulaci svého vojska u Stalingradu. Bitva měla rozsah apokalypsy a opět byla bodem obratu. Stala se počátkem zhroucení nacistické říše. Cesta k vítězství demokratických sil však ještě byla dlouhá a krutá. Válka nakonec stála 53 milionů životů, zanechala Německo v troskách a Evropu zchudlou a plnou bolesti. Změnila i geopolitické poměry. Zatímco spojenci poražené Německo podporovali a učili demokracii, my byli mezi těmi, kde hnědou diktaturu vystřídala rudá. Německo se stávalo vlídnou zemí a Češi své demokratické instinkty ztráceli. I to je cena, kterou za německý nacismus platíme dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
