Mnichovské překvapení

Snad to tady v kraji nezapadlo. Snad jsme si toho tady v kraji, odkud je to do bavorského Mnichova co by vyznamenáním dohodil, všichni dobře všimli. Předseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart odmítl vyznamenání bavorské zemské vlády za otevřenost v diskusích o česko-německé minulosti. Petr Pithart do Mnichova pro vyznamenání nejel a projevil tím mnohem větší cit pro českou suverenitu v Evropské unii, než mnozí populisté z řad komunistických, občansko demokratických a dalších politiků. Nevyvolal konflikt, nezkomplikoval diskusi, kterou sám začasté opravdu otevřeně vedl a určitě povede dál. Dal pouze naprosto jasně najevo ven i dovnitř, že dialog není maňáskové divadlo. Téměř přesně před rokem totiž všichni poslanci německé CSU hlasovali v Evropském parlamentu proti přijetí České republiky do Evropské unie. Jestliže dnes se šéf bavorské vlády Edmund Stoiber a jeho kabinet rozhodli udělit našemu předsedovi senátu Evropskou medaili, neměli dobrý odhad; Petr Pithart není politikem chvíle, ale - státníkem. Představitelem té české suverenity, o kterou se mnozí obávají, aniž by jí takto dokázali posilovat podobnými postoji v důležitých okamžicích.

V Mnichově zavládlo veliké překvapení, což svědčí velmi přesně o tom, že Edmund Stoiber a jeho kabinet Petra Pitharta neznají. V Německu i u nás nyní řada lidí tvrdí, že vstřícné gesto bavorské vlády měl Petr Pithart přijmout. Neměl a vysvětluje to přesně sám, když říká, že hlasování poslanců CSU proti našemu vstupu do Evropské unie považuje za čin jiného řádu, než je běžná diskuse. Má pravdu, a navíc, jak správně dodává, bavorská vláda neučinila za celý ten rok nic, čím by své hlasování proti nám zrelativizovala, nebo se alespoň pokusila vysvětlit. Pakliže máme zůstat u jediného slyšitelného argumentu, že hlasování CSU bylo projevem nesouhlasu s Benešovými dekrety, nebyl to důvod - bylo to stejně populistické, jako když naši slovutní národovečtí politici kárají Petra Pitharta za přílišnou vstřícnost k německé straně.

Logo|foto:Český rozhlas

Ano, Petr Pithart odmítl, a možná i smírně myšlené, vstřícné gesto. Odmítl to ovšem právě proto, domnívám se, že to bylo jenom gesto. V každodenní česko - německé politice a praxi nepředstavuje rozhodnutí Petra Pitharta pražádnou novou zátěž, jak se nás o tom snaží někteří přesvědčit. V politice vysoké to bylo rozhodnutí navýsost správné a nesouhlasím s těmi komentátory a politiky, kteří prohlašují, že Pithart je výborný historik, ale politicky to nebylo šikovné, že udělal chybu. Petr Pithart ale nehraje o povědomí vlastní politické šikovnosti - jedná za nás a o naší suverenitě ve středu Evropy.