Měli právo na život
Mezi 17. a 26. lednem 1942 nacisté ve třech velkých skupinách deportovali 2064 židovských obyvatel Plzně. Všechny tři transporty mířily do terezínského židovského ghetta. A odtud vyjížděly další do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Konce války se dožilo 204 osob. Tématu holocaustu se v následujícím příspěvku věnuje Svatopluk Holec.
Nedávno uplynulé dvacáté století přineslo nemálo hrůzných skutečností: dvě světové války, vynález atomové pumy, až příšerné zásahy lidí do přírodního prostředí atd. Lidsky snad nejodpornější je holocaust a podobné zločiny proti lidskosti. Po prvé v dějinách bylo úplné vyhlazení Židů německým fašismem vyhlášeno jako státní doktrina a byl vybudován celý systém jejich totální likvidace v krematoriích koncentračních táborů. Přísně vzato ovšem
holocaust původně znamenal smírčí zápalnou oběť bohu a Židé pro to raději používají termín "šoa", ale zde nám nejde o termíny. Ostatně podobný osud postihnul i Romy a netřeba si dělat iluze, že by národy takzvané "nižší rasy", časem také nepřišly na řadu. Nás, Čechy, nevyjímaje. Soudit o kvalitě kteréhokoli člověka na základě jeho rodokmenu je neméně hnusné, jako soudit třeba podle třídního původu.
Tím smutnější je, že holocaust či obecněji nenávist vůči Židům nalézala ještě poměrně nedávno oporu v určitém chápání evangelia podle Matouše. Až do vatikánského koncilu po polovině minulého století patřilo do oficiální katolické nauky tvrzení, že Židé nesou kolektivní zodpovědnost za ukřižování Ježíše z Nazaretu.
Židovský lid byl, jak známo, Římany rozehnán po celém tehdejším světě. V této diaspoře, až donedávna bez vlastního území a státu, přežil skoro dva tisíce let. Historie sotva zná podobnou životaschopnost. A neměli to Židé nikdy lehké. Obvykle směli žít jen ve vymezených částech měst, pogromy spojené s vražděním a rozkrádáním majetku byly zcela běžné. Panovníci si na ně vzpomněli obvykle leda tehdy, když potřebovali peníze. A pokud se kdo ozval na jejich obranu, jako třeba TGM v případu vraždy v Polné na Vysočině, na toho zfanatizovaní měšťáci doslova plivali.
Na vysoké škole mne učil jeden vynikající profesor, o kterém mi až v posledním ročníku kdosi řekl: "A ty nevíš, že je Žid?" Nevěděl jsem, právě tak, jako když mi jednou na novoročence kdosi napsal: Jsem Žid a zdráv! Já tohle prostě nerozlišuji - a jako na jednu z mála věcí jsem na to pyšný. Přece když kupříkladu dnes někdo má vyholenou lebku, tak to vůbec nemusí znamenat, že je rasista! Ostatně rasisté nejednou vypadají jako takzvaní spořádaní občané! Český film "Musíme si pomáhat" to dokládá přesvědčivě.
Judaismus je skutečně první náboženství, které přišlo s ideou jediného boha. Říkali mu Jahve. Křesťanství poté tuto myšlenku převzalo, podobně jako celý Starý zákon. Považujeme-li - a snad právem - křesťanství za jeden z hlavních pilířů evropské kultury, pak tam také nesporně patří židovství.
27. leden je celosvětově vyhlášen za Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. I proto je oprávněné právě v těchto dnech si zrůdnost holocaustu připomínat. A pokud snad někdo z posluchačů v téhle věci tápe, pak ať zkusí odpovědět na následující jednoduché otázky:
Může kdokoli z nás za to, jestli se narodil jako holčička nebo chlapeček, za to kdo jsou jeho rodiče, za to jakou má barvu pleti, za to jakou má sexuální orientaci, jakou má mateřskou řeč, zda se narodil zdravý nebo třeba s celoživotní fyzickou nebo psychickou poruchou? Odpověď je snad jasná: nemůže!
Tak proč by ksakru taky každý neměl mít právo na život?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
