Matky
Svátek matek včera občas připomněla některá média. Řada lidí jej považuje za stále neprávem opomíjený sváteční den. Ve svém příspěvku se k němu vrací Eva Klausnerová. Jak to tedy bylo se svátkem matek dříve?
Svátek matek je letos 9. května a opět nebude dost času ho připomínat. Za mého dětství se mu věnovaly úvodníky a ve škole jsme se učily básničky, v nichž jsme děkovaly maminkám za péči a probdělé noci. Tenkrát nebylo básníka, který by vděčně nevzpomínal na své rodiče, ale to už pominulo. Básníci mají jiná témata a opěvovat odříkání a schopnost oběti dávno vyšlo z módy. Dnes velebíme nezávislost a profesionální zdatnost.
Děti se do takového směřování opravdu nehodí a ještě nedávno se jich rodilo málo. Potom se však nálada pomalu měnila. Jedním z nových signálů byly fotografie těhotných zpěvaček a filmových hvězd a rozhovory čerstvých matek v časopisech. Všechny umělkyně byly krásné a šťastné, jejich maličké děti byly úžasné a péči o ně i svou profesi hravě zvládaly. Zvyšování porodnosti posléze dorazilo i k nám. Ulice se zaplnily kočárky a demografové jásali.
Mateřské štěstí v naší zemi ale má své chmurné stránky. Ženy na mateřské dovolené prý občas propadají alkoholismu, což byla dříve nemyslitelná představa. Není to ale divné. Dneska už nikdo dívky na mateřství nepřipravuje a tak je po návratu z porodnice čeká jedno nepříjemné překvapení za druhým. Zjišťují, že nejsou ani krásné, ani šťastné. Jsou bledé a nevyspalé a nemají ani čas si stoupnout k zrcadlu. Mají za sebou dramatický zážitek porodu a vlastně by měly nárok na dovolenou, ale je to jinak. Vytoužené roztomilé dítě je nenechá ani jednu noc vyspat a ani jeden den prožít svobodně. Zjišťují, že přestaly být pány svého času a svých rozhodnutí a tuší, že už to nikdy nebude lepší. Najednou se od nich požaduje sebezapření a obětavost, i když jsme tyto ctnosti odsunuli do staré veteše. Manžel jim moc nepomůže, je sám z nové role otce zmožený a veřejnost se od opěvování mateřské lásky dávno oprostila. S velkými změnami ve svém životě žena většinou zůstává sama.
Potíže ji budou čekat i po návratu do zaměstnání. Už se nedokáže plně angažovat v práci, jak byla dosud zvyklá. Ani nemůže slavit úspěchy společnými večírky a držet krok v nákupech módního oblečení. Snaží se stačit, ale má obrovitou povinnost navíc a musí ze sebe vydávat mnohem více sil než dříve. A k tomu společnost vede svou jednotvárnou mantru, že žena je správným člověkem teprve, když se úplně přizpůsobí mužskému světu. Jakoby dítě nebylo budoucnost nás všech.
Výchova dítěte je tvůrčí práce. Sledovat jeho vývoj je radostné, a když nám dojemně projevuje důvěru a lásku, přináší to zasloužené okamžiky štěstí. Jenomže ideologové nás poučují, že hlavní metou lidstva jsou peníze, a malý potomek peníze nepřináší. A tak stát na dětech škudlí a jejich matky přezírá, protože nejsou využitelné ani jako plátci daní. Jenom samotná mateřská láska tu opuštěna zůstává a jsou v ní skryty dějiny lidského rodu i budoucnost našeho společenství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
