Martin a Lenka
Veřejné mínění na Chebsku ohromila v minulém týdnu zpráva o tragické dopravní nehodě, která se stala na nechvalně známé silnici první třídy číslo šest. U obce Arnoltov mezi Sokolovem a Kynšperkem zahynuli dva nevinní lidé, když do jejich vozu narazil automobil, jehož řidič vjel do protisměru. V následujících dnech vyhasly na stejné komunikaci další dva životy. Na tuto neblahou bilanci reaguje v poznámce Lubomír Stejskal.
Mám řadu přátel a známých, kteří bydlí mezi Sokolovem a Chebem a jako motoristé používají páteřní podkrušnohorskou silnici číslo šest. Z toho, co jsem od nich v uplynulých měsících vyslechl, mohu vyvodit jediný závěr: jestli této komunikaci něco chybí, pak na prvním místě dobrá pověst. Spousta řidičů se mi v soukromí svěřila, že kdyby mohli, nechvalně známé "šestce", jak této silnici familiárně říkají, by se nejraději vyhnuli. Pakliže nemohou, přiznávají, že mají strach. Důvodem je iracionální chování až příliš velkého počtu jejich kolegů za volantem. Závodníků, co si spletli okruh a hazardérů, kteří dávají v sázku nejen vlastní život. Je samozřejmě možné namítnou, že kdyby v této části západočeského regionu fungovala dálnice spojující Cheb a Karlovy Vary, k takovému množství děsivých tragédií by nejspíš nedocházelo.
Jakkoli nelze tomuto postoji upřít racionální jádro, nic to nemění na tom, že dálnice tudy prostě nevede a že účastníci silničního provozu jsou povinni počínat si tak, aby neohrožovali jiné ani sami sebe. Tak si to žádají nejen dopravní předpisy, ale také, a možná především, zdravý rozum. Ten o to víc, neodpovídají-li parametry a stav komunikace intenzitě jejího provozu. A právě na tuto zásadu řidiči, kteří nás tak rádi předjíždějí na plné čáře a na úsecích pouze zdánlivě přehledných, v okamžiku vjezdu na silnici zapomínají. Výsledkem osudových zlomků času je pak nemilosrdná smrt a natrvalo poznamenané životy pozůstalých. Naprostá většina z nich mizí v anonymitě, na jejich bolest po otřesných záběrech televizního zpravodajství diváci v pohodlí obývacího pokoje hodně rychle zapomenou - a mnozí se už příští den chovají bezohledně dál. Stejně jako onen chebský zubní lékař, který ve středu minulého týdne připravil svým vozem o život, zřejmě pod vlivem zakázaných látek, dva mladé lidi. Za volantem Martina z Chebu a jeho spolujezdkyni Lenku z krušnohorských Lubů. Na tuto tragédii navazuje další, neméně truchlivá: po nevinných obětech zůstali čtyři sirotci, osamělí partneři, rodiče, kteří přežili své potomky, nešťastní sourozenci a spousta přátel. Jeden vedle druhého představují řadu lidských osudů, natrvalo poznamenaných nezodpovědností jediného člověka.
Zde se musíme otevřeně zeptat: kolik je mezi námi takových, kdo se usednutím za volant mění z vlastního egoistického rozhodnutí v arogantní nadlidi, kteří si přestávají uvědomovat, jaký je odnepaměti smysl dopravních komunikací? Že silnice slouží pouze k přepravě k vytčenému cíli, nikoli k tomu, abychom na nich zabíjeli nevinné bližní, působili jiným nepředstavitelné utrpení a zvyšovali počet nešťastných rodin. A kolik ještě lidí, jako byli Martin a Lenka - nejnovější symboly všech oběti silničního pirátství, bude muset zemřít, než to ti, koho se to týká, konečně pochopí?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
