Manželské tandemy
Fejeton Jiřího Tomáše Blažka sice není příliš veselý, ale kdyby se prý alespoň někteří manželé nad tématem zamysleli a pokusili se něco změnit, nepsal tento text nadarmo, říká jeho autor...
Jak tak koukám kolem sebe, manželských tandemů přibývá. Nemyslím teď přímo ten vztah, kdy oba šlapají stejně, myslím na tandem jako na partnerství, kdy oba sice šlapají jedním směrem na stejné kostře společného oddacího listu, ale každý na svém kole. Myslím na tandemy jaksi asynchronní, kdy manželé nesedí, ale jdou v tandemu velmi volném, gumovém, nebo o vařené nudli můžeme mluvit nebo o nudli zvykové. Manželský pár jde, ale nemluví spolu, ti dva lidé, ti někdejší milenci, ti zamilovaní, až za ušima zčervenalí holka s klukem, kluk s holkou. Nemuselo jim být šestnáct, když spolu zčervenali prvně, mohlo jim být klidně šestatřicet, protože ruměnec láskový nemá s léty nic, nebo jenom maličko ostychu snad, společného.
Nevím, kdy se to stane prvně, každému z gumových tandemů asi po jinak dlouhé cestě, ale to není důležité. Stane se to, tečka. Ne všem dvojicím, ale přibývají. Stane se to, že je vidíme, jak jdou ne vedle sebe, spolu, ale spolu za sebou. Dva, někdy pět, také klidně deset metrů. To je už jedno, protože na pocit mi to přijde tisíc mil. Jdou za sebou, ale ono je to vlastně už jedno, protože i kdyby šli spolu, stejně spolu mluvit nebudou. Někde je to už tak špatné, že i kdyby mluvili, neslyšeli by se, a kdyby se slyšeli, nerozuměl by jeden druhému. Tandem. Skeptické nazírání na letitá manželství? Tak se rozhlédněte, uvidíte je také. Jiné, ale stejné jako já.
Zkoušení života v tandemu uvidíme často například v supermarketu. To je sice ještě nevinnost sama, to ještě ti dva o sobě vědí, i když se občas hledají mobilem. Tam a na pouti i jinde se to stává i čerstvým manželům. Ona se jaksi na chviličku pozapomene u regálu, kdežto on pokračuje, aniž by její zastávku postřehl. Jakmile se ovšem na metr odloučí, může to být na dlouhé minuty, a může to také být počátek konstruování tandemu. První deformace materiálu. Tečení za studena, tomu říkají kováři a technologové, zde velmi pomalé, velmi nenápadné tečení, ohýbání vztahu, řekněme. Bublinka inertního plynu v dosud kompaktní mase společných prožitků.
Já bych o tom ani nemluvil, ale má to tak zřejmě být. V sobotu jsem z okna zahlédl jednu takovou dvojici starších manželů. On šel asi osm metrů před ní a dali se k sobě až před nádražím. Manželé to byli jistě, protože milenci neměli by důvod tak důsledně trvat na odstupu, navíc to jejich sloučení před nádražím bylo jistě proto, že měli jen jednu peněženku, což milenci nemívají. Jestli si potom sedli do stejného kupé, to nevím. Možná by jim bylo jedno i to, kdyby si sedli každý do jiného vlaku. Do jiného vlaku, ale do stejného kupé. Stejného osaměním. Na smutné kostře tandemu už sedí. Kostra není špatný příměr. Kostry vztahů mají být pevné, to ano, ale nemají být vidět. Když je na kostře nabaleno dost červenajících se tkání vztahů, je to správné. Jakmile se kostra obnaží, začne rezivět. A to je třeba hlídat, to je třeba, ve třiceti i v sedmdesáti, zastavit se a vyjít znovu. Pomalu, všímavě, v tandemu velmi těsném, jako by v jednom těle jednoho kola...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
