Luhačovický verdikt

Těžko se najde někdo, kdy by neměl podobnou zkušenost. Po listopadu ´89 lidem nic nebránilo v cestách k západním sousedům. Vraceli se ovšem nejen s nákupy, ale také s pocitem závisti. Ten se dostavil po prvotním šoku ze zjištění, jak také může vypadat zevnějšek obce. Ve svém celku i v každém detailu. Bavorské vesnice, stejně tak jako dolno i hornorakouské, kam Češi jezdili nejčastěji, působily jako z pohádky. Upraveností, čistotou, pořádkem, architektonickým souladem, absencí pocitu, že válka tady skončila teprve před několika málo dny. Tehdy to byla výzva. A dnes – po dvaceti letech od návratu do Evropy? Zrodila se ze závisti inspirace, která by dala lidem motivaci a odhodlání sílu být jako oni, sousedé z druhé strany bývalé železné opony?

Odpověď zní, jak kde. Abychom podpořili úsilí o zvelebení desítek a stovek malých míst, v nichž mnozí naši spoluobčané prožijí třeba celý život, zavedli jsme v polovině devadesátých let soutěž Vesnice roku. S jistou mírou jízlivosti bychom mohli říci, že Němci ani Rakušané žádné takové klání nepotřebovali, aby na jejich vlast bylo možné aplikovat slova české hymny o zemském ráji na pohled. Jenomže tam, kde se lidé usilovně snaží vytvořit lepší místo pro sebe – a chtě nechtě tak souběžně vytvářejí lepší obraz o naší zemi jako celku - není jízlivost na místě. Hodný ocenění je každý užitečný kamínek do mozaiky. V krajské části soutěže o vesnici roku usilovalo o Zlatou stuhu regionálního vítěze s právem postupu do kola celorepublikového v Plzeňském kraji dvacet devět obcí a v Karlovarském o jednu více. Z nich byl oceněn městys Koloveč a obec Merklín. Pro obě místa na mapě českého západu je to skvělý výsledek a zasloužená satisfakce.

Koloveč - multifunkční centrum|foto: www.mestyskolovec.cz

Jenomže po prvotním nadšení přichází s každým dnem napětí. Podobné tomu, jaké zažívají hokejisté po skončení základní části extraligy před zahájením play off. V tomto případě je vyvoláno přáním umístit se co nejlépe v celostátním kole a získat titul Vesnice roku. Anebo skončit na druhém, nejhůře třetím místě. Podaří se to? Vyčkejme do 11. září, kdy se o tom v Luhačovicích rozhodne. Mezitím si připomeňme, proč na tom Západočechům tak záleží. Protože za dobu trvání této přehlídky, tedy od roku 1995, byly vesnice v našem regionu celorepublikově oceněny pouze dvakrát. Před osmi lety zvítězily Nečtiny a o rok později skončila na druhém místě Dýšina. Karlovarský kraj zatím na listině úspěšných chybí. I to je důvod, proč v Koloveči, a o to víc v Merklíně, čekají na luhačovický verdikt s tak mimořádným zájmem.