Lubomír Stejskal: Zkrácená myšlenka

Všechno špatné je k něčemu dobré. Tak praví lidová moudrost. Platí to ale také obráceně? V případě rozšířených mantinelů svobody bezpochyby – chybí-li vyšší míra odpovědnosti a respekt k zákonům. Docela konkrétně: uvolnění hraničního režimu po pádu železné opony a následné otevření schengenského prostoru mělo i stinnou stránku. Nárůst krádeží automobilů a barevných kovů. Nutno dodat: nárůst přeshraniční a jednosměrný. Neblahou zkušenost s tím mají v Sasku. Proto tamní ministr vnitra Markus Ulbig hovořil po vyhlášení Klausovy a vlastně také Nečasovy amnestie otevřeně. Prohlásil: „K propuštění drobných kriminálníků jsem velmi kritický.“ Důvod je prostý. Slovy ministra: „Následky amnestie pro obyvatele v saském pohraničí nelze odhadnout.“

Obavy mají nejen členové zemské vlády, ale možná ještě více lidé, kteří u hranic s naším regionem žijí. Jejich potenciální strach je pochopitelný. Už vzhledem k rozsahu české amnestie. Ostatní ukáže až blízká budoucnost. Na německé straně se objevily názory, že by nebylo od věci, kdyby se na hranicích zpřísnil režim. Jmenovitě jde o instalaci zátarasů na turistických stezkách, zvýšení počtu policistů a obnovení kontrol. To na první poslech souzní s tím, co na vlnách Českého rozhlasu řekl začátkem loňského prosince kontroverzní karlovarský krajský zastupitel za KSČM Václav Sloup. Že by Němci přivítali, kdybychom hranice hlídali jako před listopadem 89. Vyvolal tím bouři nevole – aby později své vyjádření korigoval. Přiznal, že to byla jen „zkrácená myšlenka“.

Za ostnatým drátem|foto: Stock Exchange

Dnes jako by okolnosti dávaly bývalému politrukovi Pohraniční stráže za pravdu. Ve skutečnosti však nikoli. Omezující opatření na hranicích požadují někteří obyvatelé Spolkové republiky; rozhodně ale ne saské úřady. Ty, naštěstí, spoléhají na zkvalitnění spolupráce s našimi policejními orgány. Přejme si, aby v tomto svém očekávání během nynějšího poamnestijního období nebyly zklamány.