Lubomír Stejskal: Podmíněný optimismus

Sklenice naplněná do poloviny může být označena jako poloprázdná. Tak by její stav hodnotili pesimisté. Optimisté by řekli, že je poloplná. Podobně můžeme nahlížet na obnovení provozu na železniční trati s tradičním označením 144. Ty tam jsou doby, kdy oběma směry mezi Loktem a Krásným Jezem jezdilo více než dvacet spojů denně. Jak známo, od června 1997 nejel ani jediný. Pak kolejový svršek zarůstal. Ledacos kovového zmizelo v ledasjaké sběrně.

Plynul rok za rokem a s každým novým letopočtem víc a víc klesala naděje na obnovení provozu v tomto koutě západních Čech. Jak ale ukázala slavnost na konci minulého měsíce, naděje přežila. Po opravě tratě se do jízdního řádu dostaly po šestnácti letech nové údaje. Pesimisté namítnou: z patnácti kilometrů bylo zprovozněno pouze šest. Osobní vlaky jezdí jenom během víkendů. V celkovém počtu dvanácti spojů. S garancí zatím do 1. září.

Co bude po tomto datu, záleží na více okolnostech. Na zájmu cestujících i na tom, zda koleje smysluplně využije firma, která v Horním Slavkově vyrábí železniční cisterny. To by neměl být problém. Něco podobného realizovali loni s vlečkou v Kyselce a jistě se to povede i zde. Mnohem závažnější je jiná otázka. Jak v našem vysílání řekl hornoslavkovský starousedlík pan Merkl: „Doufejme, že se to časem protáhne až do Lokte.“ Tím vyjádřil neblahou skutečnost, která poněkud mírní prvotní nadšení. Obnovená trať nevede ani do jednoho z obou měst, kterými původně procházela, tedy ani do Lokte, ani do Horního Slavkova; zde končí na jeho východním okraji. To její význam poněkud zmenšuje.

Nicméně viděno realisticky: podle slov radního Karlovarského kraje pro oblast dopravy Petra Navrátila: prioritou je nákladní doprava pro společnost vyrábějící cisterny. Což znamená, že pokud se podaří udržet i dopravu osobní, bude to bonus navíc. Nikoli to nejpodstatnější v tomto jistě pozoruhodném projektu obnovy.