Lubomír Stejskal: Lidská dimenze

Kdyby nám, kdo jsme v listopadu 89 demonstrovali na tehdejší karlovarské třídě ČSA někdo s vážnou tváří tvrdil, že za dvě desetiletí bude šéfovat regionálnímu školství politruk chebského útvaru Pohraniční stráže, považovali bychom to za špatný vtip. Dnes víme, že pravdu bychom neměli my, ale onen pomyslný posel špatných zpráv. Není proto divu, že se proti Václavu Sloupovi zvedla vlna odporu. Když ne z jiného důvodu, tak proto, že politruci v armádě byli jako komunisté nejkovanější z kovaných. A své rudé smýšlení si zhusta ponechali dodnes, pouze se chtě nechtě přizpůsobili podmínkám demokratického systému. Ten umožňuje proti Václavu Sloupovi protestovat a sepisovat petice – ale to samo o sobě mnoho platné není. Problém se sice podařilo náležitě medializovat, ale když došlo na demokratické hlasování, potřebná většina pro odvolání Sloupa z postu radního se v zastupitelstvu kraje nenašla.

Mezitím byla na krajskou cenu pro kantory za celoživotní pedagogické působení navržena Eva Slábová. Dlouholetá učitelka karlovarské střední ekonomické školy a obchodní akademie. Logicky předpokládala, že ocenění by mohl předávat radní Sloup – a pro takový případ dala jasně najevo, že z jeho rukou cenu v žádném případě nepřevezme. Vzápětí se sice ukázalo, že na březnové ceremonii bude hejtmanství zastupovat někdo jiný, nicméně toto osobní gesto emeritní středoškolské profesorky nemá o nic menší hodnotu než předchozí petice a demonstrace. Ba právě naopak: problematickou kauzu převedlo do více lidské, a tedy srozumitelnější roviny.

Když respektovaná dáma odmítá z morálních důvodů podat ruku muži, měl by to být pro něj podnět k vážnému zamyšlení. V duchu myšlenky moudrého Seneky: Co nezakazuje zákon, měl by zakazovat obyčejný lidský stud. A především o to v celé této kauze jde.