Lubomír Stejskal: Hrdina na okraji společnosti

Nechval dne před večerem. Své o smyslu tohoto rčení ví Gioni Perdedaj. Narodil se v Albánii, v mládí našel místo k životu v Praze. Tam se stal občanským hrdinou. A to přesto, že není občanem České republiky. Nejde o slovní hříčku. Ukázalo se, že občanské hrdinství může v konečném důsledku narazit na limity související s absencí toho správného občanství ve smyslu právním.

Gioni Perdedaj v roce 2000 bránil stařenku, která se stala obětí loupežného přepadení. Přitom ho útočník vážně zranil. Když se probral z kómatu, byl částečně ochrnutý, téměř nemluvil – prostě: skončil jako invalida. Ovšem bez invalidního důchodu. Jako cizinec narazil na byrokratickou překážku: chyběla mu odpracovaná léta a na důchod neměl nárok. Že se zachoval hrdinsky a může být kladen za vzor, mu mnoho platné nebylo. Řešit musel docela jiný problém. Protože jako invalida nesehnal práci, utěšeně narůstal jeho dluh na zdravotním a sociálním pojištění.

Naděje na zlepšení neblahého osudu mu svitla poté, co se přestěhoval k příbuznému do Karlových Varů. Zde se jeho kauzy ujal advokát Ronald Němec. Otevřel panu Perdedajovi transparentní účet. Navíc dosáhl toho, že stát mu přiznal invalidní důchod. Po nekonečných dvanácti letech.

Nabízí se srovnání: jakými cestami by se ubíraly další roky tohoto muže, kdyby se napadené ženy nezastal? Těžko by mu to mohlo být vyčítáno. Byl neozbrojen, a jak dnes víme, agresor by mu nepřeťal krční tepnu. Byl by ušetřen osudných následků. Příběh můžeme pojmout tak, že jako cizinec chránil českou občanku. Skandální je, že český stát nejenže ho neocenil, ale ještě mu svou nesmyslnou byrokracií a tvrdými zákony zkomplikoval už tak těžký úděl. Často slyšíme stesky, že nám chybí hrdinové všedního dne. Není divu, když stát dokáže člověka, který se zachoval jako rytíř, zatlačit svým přístupem na samotný okraj společnosti.