Kuchařky a politika

Velká politika se odehrává v parlamentech a na světových kolbištích a pod její hladinou samostatně plyne život obyčejných lidí. Je to lákavá představa, ale není přesná. Velká politika často s námi sedává u jednoho stolu, i když nechceme.

Už ve starých časopisech, kdy ještě nikdo neznal fotografii, vycházely rubriky pro ženy. Byly v nich nakreslené dámy v modelech dlouhých sukní i rady, co uvařit. Vycházely také starostlivé a užitečné kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové ku povznesení české domácnosti. Dnes ji pomlouváme, ale měli bychom si uvědomit, že sice do jídla vrážela 10 vajec, ale vařila nejméně pro 10 lidí. Po hladu a umírání za napoleonských válek, po zvýšeném zájmu o vlastní národ, každý chtěl mít hodně dětí. Sama Rettigová jich měla jedenáct.

O sto let později jsem domácnost budovala v jiných časech. Doba žádala, aby se ženy zapojily do výroby a s dětmi nemarnily čas. Kuchařské knihy vydávala státní nakladatelství a jejich výskyt byl řídký. V nízkém počtu vycházely i ženské časopisy, hlavně týdeník Vlasta a měsíčník Praktická žena. Zpočátku se zabývaly hlavně vlezlou propagandou, ale později se vypracovaly v docela dobré rádce, i když poplatné době. Jednou Vlasta otiskla dotaz věrné čtenářky. Prosila o názor. Sestřenice z Vídně jí psala, že rakouští lékaři doporučují používat při vaření celozrnnou mouku. Jestlipak je u nás k dostání? Kdyby česká příbuzná chtěla, ráda jí nějakou zašle. Odpovědi se ujala sama šéfredaktorka. Vysvětlila, že takhle dopadá kapitalistické hospodaření. Lidé na západě klesli tak hluboko, že musí jíst otruby. To my svým rodinám podáváme smažený řízek, salát s majonézou a máslový dort. Žádné otruby od chudáků z Rakouska nepotřebujeme.

Dnešní hospodyňky dobře znají přednosti celozrnné mouky a mohou se oné hlouposti a nadutosti jenom smát. Ale i tady hrály roli širší souvislosti. Tehdy ještě každá žena pamatovala protektorátní recepty na koláče z ječné mouky, do nichž se místo vajec dával žluticí prášek Kikirikí a marmeláda z řepy. Po válce jsme se sice najedli, ale sortiment byl omezený a zásobování podle sovětských metod pořád někde vázlo. Jak potom o 10 let později nevychvalovat obžerství?

Dnes, v době nadbytku a lehkomyslnosti, jsou ženské časopisy opět jiné. Je jich nepřeberně, jsou lesklé a barevné, ale rozumná péče o domácnost jim na srdci neleží. Spíš poradí, jak úspěšně ulovit milence. Jejich recepty se vyznačují cizími názvy, předražeností a piplavými a nešikovnými způsoby přípravy. Čouhá z nich přebujelá reklama, hra na světáky a zájem jen o vlastní kšeft.

Rádi bychom se utěšovali myšlenkou, že před světem, který se nám nelíbí, nebo který nás ohrožuje, se můžeme zavřít v soukromí. Ale nepovede se to. Světové poměry a konflikty určují i to, co se bude dít u naší kuchyňské linky.