Kubin a Váchal o Šumavě

Západočeská galerie vystavuje v Masných krámech v Plzni dílo dvou umělců, kteří stáli mimo oficiální umělecké proudy, a přesto jejich význam daleko převyšuje řady jejich současníků, kteří ve své době s dobou šli. Oba pocházejí z Čech, oba jsou jak výtvarníky, tak literáty, oba zahrnujeme mezi expresionisty. A hlavně - oba své dílo do značné míry vztahují k Šumavě. Alfred Kubin a Josef Váchal.

První rodák z Litoměřic, život prožil převážně v Rakousku, druhý se narodil v Milavčích u Domažlic a život prožil v Čechách. Oba zobrazili Šumavu jako mytologický prostor zabydlený démony, krutý ke svým lidem, ale také jako krajinu úchvatné krásy a dramatičnosti.

J. Váchal: Odcházející krása Šumavy - dřevoryt|foto: www.vachal.cz

Josef Váchal (1884 - 1969) vyrobil - od textu k písmu, ilustracím, vazbě a předsádce - knihu Šumava umírající a romantická, kterou osobně svázal a vytiskl v 11 exemplářích formátu 65x49 cm. Ilustrace jsou barevné dřevoryty, 52 celostránkových a 15 menších, na nichž v geniální grafické i barevné zkratce vystihuje ducha a duši Šumavy těsně předtím, než do ní vtáhla civilizace s elektřinou, silnicemi a turisty. Váchal ve svém vášnivém textu obdivuje zápas člověka s přírodou, klaní se přirozenému pralesu a mrtvolným slatím a civilizační pokrok na Šumavě považuje za zkázu a úpadek její hodnoty. Repliku Váchalovy Šumavy umírající a romantické vydalo nedávno nakladatelství Paseka. Váchalovská část výstavy ovšem zahrnuje také práce zapůjčené z Památníku národního písemnictví. Těm, kdo se půjdou na výstavu podívat, doporučuji Váchalovo poděkování za gratulaci k padesátinám: autor sám v groteskním autoportrétu se na něm drží kolem ramen s kostlivcem: z této celkem drobné grafiky pochopíme celý obsah dřevorytcova smyslu pro humor i tíhu jeho pozemské existence v neustálé hmotné nouzi.

Alfred Kubin (1877 - 1959) stejně jako Josef Váchal napsal několik významných prozaických textů a vytvořil ohromující množství expresionistických grafik, jejichž námětem je často děs, tíseň a noční můra. Na výstavě najdeme grafiky a kresby s výhradně šumavskými náměty, rovněž zabydlené strašidly a mytologickými bytostmi, pojednané ovšem groteskně, s humorem i jakousi laskavostí a soucitem se zobrazovaným. Kubinova krajina je proti té Váchalově také mnohem obydlenější. Kubinovské části dominují ilustrace k pohádkám o Stilzlovi, skřetu šumavském, které vyšly i česky v překladu Josefa Rauwolfa: Kubinovy ilustrace však byly českému publiku dosud neznámé. Další cykly ze Šumavy jsou plné fantastických bytostí, čarodějnic i čarodějů, kouzelných i obyčejných domácích zvířat, pochmurných jezdců v krajině, chudáků, válečných vysloužilců, lidí plahočících se po poli, na které zatím na střeše jejich domu čeká smrt. Váchalova krajina je fantastická, září kontrastními i splývajícími barvami, je to krajina - bytost. Na grafikách Alfreda Kubina je krajina prostředím, v němž fantastické bytosti a lidé žijí, nebýt démona, vystrkujícího hlavu z kozího chlívku nebo sedícího na stromě, byla by poklidná a idylická.

Pro Josefa Váchala stejně jako pro Alfreda Kubina byly Šumava a Böhmerwald jedno a totéž, nacionální a ideologické bitvy 20. století v nich vzbuzovaly jen děs, odpor, ironii a pohrdání.

Logo|foto:Český rozhlas

Oba umělci by se děsili turistického provozu a výstavby na Šumavě, a ve sporu o nedotknutelnost přírodních procesů na Šumavě by bezpochyby ( v jejich textech o tom máme důkazy) souhlasili s bavorským zemským soudem, který ve svém nedávném rozsudku výslovně potvrdil, že i šumavská příroda má právo na svůj přirozený vývoj a takzvané bezzásahové zóny národního parku se nebudou ani zmenšovat, ani jakkoli uměle ošetřovat.