Krajka Kraslice

Na Kraslicku se začala psát textilní historie v průběhu 18.století. Do té doby řada obyvatel pracovalo především v rudných dolech, ovšem od 17. století dolování v okolí Kraslic upadalo. Obyvatelé si proto museli hledat nové způsoby obživy, a tak začal rozmach původně lidových řemesel. Mezi nimi bylo i krajkářství a textilní průmysl. Od domácí výroby se postupně přecházelo k manufakturní a následně k tovární výrobě. Mezi významné zakladatele textilní tradice ve městě patřili bratři Starckové(čti Štarkové), kteří postavili továrnu na krajky, výšivky a záclony. Staré továrny z dřívější doby zůstaly v Kraslicích až do konce druhé světové války, kdy došlo k významným změnám. Žilo tam většinou německé obyvatelstvo a českých dělníků, kteří by po odsunech tyto německé dělníky mohli nahradit, bylo velice málo. V poválečném období se v továrně střídali různí národní správci. Následně po únorovém znárodnění byla továrna bratří Starcků spolu se závodem Ohara základem nového podniku Krajka.Ten vznikl v létě roku 1949 a sídlo měl v Kraslicích. Jaký byl jeho sortiment, říká kronikář Kraslic Václav Kotěšovec.

Václav Kotěšovec:
Národní podnik Krajka se nezabýval jen výrobou krajek, ale také tylu, prýmků, záclonovin a různého zboží podobného druhu, ať už to bylo tkaní, bělení, měl vlastní barvírnu, zpracování, úpravnu.

Všechno textilní zboží, které z Kraslic odcházelo, mělo dobrý odbyt. Postupem let ale bylo nutné měnit výrobu a modernizovat, zautomatizovat provoz. S modernizací přišlo i rozšíření barevny a úpravny na barvení výšivek. Byly dováženy automaty z Itálie a mnohé tkací stroje z Německa.
Významný byl rok 1963, kdy se výrobky začaly upravovat v nové barvírně.

Václav Kotěšovec:
S tou barvírnou všichni měli zkušenosti, když jeli vlakem ze Sokolova do Kraslic podél řeky Svatavy, tak snadno poznali, co právě tato barvírna barví, protože jeden den byla voda červená, jeden den zelená, jindy žlutá, zkrátka tehdy nebyla ještě ta ekologie na dnešní úrovni budování čistíren a oni klidně vypouštěli tu použitou vodu do Svatavy.

Převážná část výroby z Krajky se vyvážela do států všech kontinentů a jen necelých dvacet procent celkové výroby například oděvních výšivek šlo na tuzemský trh. Podnik Krajka Kraslice získal také řadu úspěchů na světových výstavách a veletrzích. Přispívaly k tomu i různé výrobní inovace a novinky.

Václav Kotěšovec:
Tehdy také pracovníci kraslické Krajky obohatili vnitřní trh novinkou, byla to výšivka diolenu na silon. To bylo vhodné především na blůzičky i šaty. Novinkou, dokonce světovou, byla oděvní výšivka dělaná přízí novou barvící metodou. Jmenovalo se to Varikor.

Zájem o výrobky z Kraslic byl jeden čas tak velký, že bylo nutné zavést prodloužené sobotní směny.

Dva roky po sametové revoluci se podnik Krajka Kraslice přeměnil na akciovou společnost. I nadále si její výrobky udržovaly vysokou kvalitu. Krajka nabízela v kolekci 170 až 190 druhů záclon, 250 druhů výšivek a desítky druhů plyšů.

Václav Kotěšovec:
Zdálo se, že akciová společnost zaznamenává výraznou poptávku, která by přinesla potřebný klid a nutnou existenční jistotu. Rozhodujícím úkolem akciové společnosti bylo vytvořit podmínky pro její privatizaci s možností vstupu zahraničního kapitálu.

Firma v té době byla tvořena pěti závody rozmístěnými v Kraslicích, v Chodově a Aši. Největší závod vyrábějící záclony se nacházel v Libavském údolí a zaměstnával 1200 pracovníků, většinou ženy. V roce 1994 byla akciová společnost privatizována a začal začátek konce. Během restrukturalizace po útlumu výroby firma v několika vlnách propouštěla a některé provozy úplně uzavřela. Kraslická Krajka tedy jen pár let po kupónové privatizaci zanikla. Z mnoha stovek lidí zaměstnaných v pěti závodech zůstala jen hrstka.
Krajka pak byla následně prodána textilní firmě Sametex, která tam s ekonomickými problémy funguje dodnes.