Kdy už ta zima skončí?
Pokud se vám letošní zima nezamlouvala nebo nezamlouvá, nabízíme útěchu v podobě úsměvného příspěvku faráře Jiřího Barhoně. Má název "Kdy už ta zima skončí" a čte ho Bronislav Kotiš.
Zima je krásné roční období. Na tom se shodují všichni milovníci přírody. Mám ji také rád. Kdyby nebylo jara, léta a podzimu, měl bych ji dokonce ze všech období nejraději. Po tom, co nám předvádí letošního roku, však rozhodně na lepší umístění pomýšlet nemůže. Ani náhodou!
Velmi nehezky, až agresivně zaútočila už před dvěma měsíci, koncem roku. Šla na to od lesa, možná přímo z hor, aby člověka překvapila. Nejprve si počíhala na moji starou Fabii. Pod rouškou tmy, uprostřed noci (jak také jinak?), ji zmrazila tak silně, že z ní odešel motor předních stěračů, následován baterií. To jí však nestačilo. Opitá slávou, jak už to v případě úspěchu bývá, chce dosáhnout stále více a více, a útočí nyní bezostyšně přímo na mne. Já se ale jen tak nedám. Šála, rukavice, kulich, vysoké zimní boty, dvoje podkolenky, vlněný svetr, kožich a Fernet jsou dobré protizbraně. Díky jim v souboji se zimou zatím neprohrávám, ale také nevítězím. Je to tak „fifty - fifty“.
Musím však přiznat, že mě tento nelítostný souboj poněkud zmáhá. Trvá totiž už dost dlouho. Jako člověk věřící a kněz se modlím, aby už zima konečně přestala. Bohu však nic přikazovat nemohu, a tak se modlím takto: „Otče, odejmi ode mne tuto antarktickou zimu, ale ne má, nýbrž tvá vůle ať se stane.“
Zatím jsem v této modlitbě úspěšný na 50 %. Vyplňuje se z ní polovina. Ta druhá. Houževnatě však bojuji dál a věřím, že nakonec zvítězím. Asi před týdnem jsem to zkusil metodou, kterou občas používal Jerome Klapka Jerome. Ten, když se mu něco nedařilo, nenápadně mátl protivníka tím, že mu říkal opak toho, co zamýšlel udělat. To se mi velmi líbilo, a proto jsem to udělal jako on. Časného mrazivého rána, kdy jsem vyrážel za svými služebními povinnostmi, jsem všechny výše uvedené protizbraně ponechal doma a oblékl se jen nalehko. Otevřel jsem venkovní dveře, vyšel do ulic, a abych zimu zmátl, stále polohlasně opakoval: „To je ale teplo, to je dneska teplíčko.“
A jak to nakonec dopadlo? Kdo zvítězil? To se ukáže až po čase, člověk přece nemůže chtít všechno hned. Zatím ležím s horečkou pod dvěma peřinami, potím se, piji čaj s citrónem a beru Acylpyrin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
