Karlheinz Blaschke, přední znalec saských dějin se narodil v Krásné Lípě

V Lipsku začal Karlheinz Blaschke navštěvovat střední školu, v roce 1944 ale musel narukovat na frontu. Záhy upadl do britského zajetí, ze kterého se v létě roku 1945 vrátil domů.

Po složení maturitní zkoušky se Blaschke zapsal na lipskou univerzitu, kde vystudoval historii, germanistiku a latinu. Vstoupil do východoněmecké odnože CDU, kterou ale jako věřící a odpůrce komunismu opustil, když se zavázala k marxistickému historickému materialismu.

Blaschke pracoval v Drážďanském státním archivu a zabýval se dějinami Saska. Odmítal své historické výzkumy přizpůsobovat marxistickým postojům a vždy se velmi otevřeně vyjadřoval. Východoněmecký režim mu proto neumožnil přednášet na lipské univerzitě , a to i přesto, že se tu úspěšně habilitoval.

V roce 1963 byl Blaschke kvůli publikování v západním Německu zatčen a přišel o místo vedoucího v drážďanském archivu. Pak učil na teologickém semináři v Lipsku.

Po pádu východoněmeckého režimu začal přednášet na nové lipské církevní univerzitě. Obnovil své členství v CDU a dostal za úkol vytvořit novou strukturu saských archivů. Poté se vrátil k vědeckému bádání a od roku 1992 vedl katedru regionálních dějin na Technické univerzitě v Drážďanech.

Za svou statečnost i četné historické práce o saských dějinách získal po roce 1990 řadu ocenění, včetně Záslužného řádu Spolkové republiky Německo.

Karlheinz Blaschke zemřel v roce 2020.

Am 4. Oktober 1927 wurde Karlheinz Blaschke in Schönlinde geboren. Der Sohn eines Maschinenkonstrukteurs, der jedoch 1936 an Tuberkulose starb. Zwei Jahre später zogen Karlheinz und seine Mutter nach Leipzig. Seine Mutter fand hier eine Arbeit und heiratete später erneut.

In Leipzig besuchte Karlheinz Blaschke zunächst die Oberschule, musste jedoch 1944 an die Front. Bald geriet er in britische Gefangenschaft, aus der er im Sommer 1945 nach Hause zurückkehrte. Nach bestandener Reifeprüfung schrieb sich Blaschke an der Universität Leipzig ein, wo er Geschichte, Germanistik und Latein studierte.

Er schloss sich dem ostdeutschen Zweig der CDU an, verließ ihn jedoch als Anhänger und Gegner des Kommunismus, als dieser sich dem marxistischen historischen Materialismus verschrieben hatte. Blaschke arbeitete im Staatsarchiv Dresden und beschäftigte sich mit der Geschichte Sachsens. Er weigerte sich, seine historischen Forschungen an marxistische Positionen anzupassen und äußerte sich stets sehr offen.

Das DDR-Regime erlaubte ihm daher nicht, an der Universität Leipzig zu lehren, obwohl er dort seine Habilitation erfolgreich abgeschlossen hatte. 1963 wurde Blaschke wegen Veröffentlichungen in Westdeutschland verhaftet und verlor seine Position als Leiter des Dresdner Archivs.

Anschließend lehrte er am Theologischen Seminar in Leipzig. Nach dem Sturz des DDR-Regimes nahm er eine Lehrtätigkeit an der neuen kirchlichen Hochschule Leipzig auf. Er erneuerte seine Mitgliedschaft in der CDU und erhielt die Aufgabe, eine neue Struktur für das sächsische Archiv zu schaffen. Danach widmete er sich wieder der wissenschaftlichen Forschung und leitete ab 1992 den Lehrstuhl für Regionalgeschichte an der Technischen Universität Dresden.

Für seinen Mut und zahlreiche historische Arbeiten zur sächsischen Geschichte gewann er nach 1990 zahlreiche Auszeichnungen, darunter den Verdienstorden der Bundesrepublik Deutschland. Karlheinz Blaschke starb am 25. Dezember 2020 in Moritzburg.