Kácet nebo pečovat...
Kácení alejí a stromořadí podél silnic je takříkajíc horké téma. Na jedné straně jsou obhájci starých alejí jako přírodní i kulturní hodnoty, na druhé straně, dopraváci, silničáři a někteří řidiči, kteří vzrostlé stromy u silnice chtějí kácet v zájmu bezpečnosti provozu. Podobným případem je také alej v Domažlicích, na niž si dřevorubci už brousí pilu. Pokračuje Ondřej Vaculík.
Zatímco Strana zelených na vládní úrovni politikaří, aby se udržela v koalici, taktizuje, aby si vedení zachovalo vliv i pozice, a vylučuje své nepohodlné členy, hlavně ženy - Věru Jakubkovou , Olgu Zubovou a Danu Kuchtovou, Základní organizace strany zelených v Domažlicích dělá, co by zelená strana dělat měla - snaží se chránit životní prostředí a přírodu. Spolu s Občanským sdružením "Domažlice a okolí" usiluje o záchranu dvanácti jírovců a dvou lip rostoucích před klášterem na náměstí Míru v Domažlicích. Tamní městský úřad má dlouhodobý úmysl tuto alej pokácet jako dožilou, ačkoliv většinu stromů - devět ze čtrnácti - lze zachránit vhodným ošetřením s perspektivou dalších dvaceti let života. Dokládá to nejen znalecký posudek Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, ale také Česká inspekce životního prostředí, která se s posudkem Agentury ztotožňuje. Řeklo by se, že tím by měla být alej zachráněna. Přesto starosta Domažlic stále váhá a zdá se, že také domažlický odbor životního prostředí by raději kácel než zachraňoval. Pokácet je totiž i levnější než stromy správně prořezávat a chlap s motorovou pilou to zvládne za jednu šichtu. Stromy ošetřovat trvá také mnohem déle a umí to jenom odborník, sadař, zahradník. Aby to nedopadlo jako před dvanácti lety, kdy místo ošetření stromů výchovným řezem došlo k jejich zmrzačení amputací hlavních větví. Po tomto zásahu začaly velké řezné rány zahnívat a větve v rozsoše se vylamovaly. "Takže stromům nepodlomilo zdraví stáří, ale špatná údržba," asi přemýšlí starosta, "a kdo mi dá záruku," říká si, "že nikdy nikoho neohrozí ulomená větev? Zlín máme v živé paměti."
Přesto by domažlická alej měla zůstat. A to nejen kvůli hodnotě, kterou vzrostlé stromy ve městě mají, ale také jako důkaz o změně našeho přístupu k nim. Že se o stromy umíme starat a tím si jich vážit. Vzrostlým stromům zejména ve městech vděčíme za mnohé. Pěkně to vystihla hygienička Eva Rychlíková slovy: "Stromy přinášejí do prostředí vlhkost (optimum pro člověka je 50 % relativní vlhkosti), koruny vzrostlých stromů vytvářejí přívětivou klenbu nad utrápenými lidskými hlavami. Stromy pomáhají redukovat znečištění ovzduší, zpomalují průtrže mračen a prudké deště, konzervují energii a opatřují volně žijícím živočichů, zejména ptákům, útočiště. Budeme-li se o stromy správně starat, není důvod se jich bát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
